Byl jednou jeden... muzikant

Stejně jako minulý rok, i letos jsme s kamarády vyrazili na pár koncertů, festivalů a viděli desítky kapel. Opět bychom vám rádi doporučili, kam jít a co si poslechnout.

Children of Bodom, Ensiferum, Sportovní hala Folimanka

Předkapelu jedné z našich oblíbených kapel dělá jiná oblíbená kapela? Takovou příležitost si přece nemůžeme nechat ujít! :-) Ensiferum jsme viděli podruhé a opět nezklamali – na koncertech hrají zábavně, tvrdě, energicky, ale přitom si stále zachovávají půvab vikingských nápěvů a severských folkových motivů. Pokud je porovnám například s finskými Korpiklaani (díky kterým jsme se vlastně k Ensiferum dostali), pak mi Ensiferum vychází jako jednoznačně lepší volba (už proto, že si na svých deskách a potažmo jednotlivých skladbách dávají záležet a „nesekají je jako Baťa cvičky“). Hodnocení: 9/10

Hlavní kapelou večera ale byli Children of Bodom, kteří nabídli úplně jiný druh zážitku. Zapomeňte na skočné lidové motivy, tohle je čistý melodický death metal. Alexiho kytarové umění nezklamalo, v některých pasážích se ale jeho melodické vyhrávky příliš ztrácely v monolitu doprovodu. Jestli za to může nevhodný prostor sportovní haly (s pódiem otočeným kolmo k tribunám pro sezení, nikoli naproti) nebo špatné nazvučení, těžko říct. Celkový dojem z kapely byl ale přesto velmi dobrý. 8/10

Metalfest Open Air, Plzeň

Accept

Druhý ročník Metalfestu se opět konal v amfiteátru Lochotín, který je možná největší devizou tohoto festivalu. Hlavní hvězdou prvního dne (a pro mnohé celého víkendu) byli znovuzrození Accept. Viděli jsme je podruhé a opět to stálo za to. Zpěvák Mark Tornillo, který se ke kapele přidal teprve v roce 2009, úžasně a přirozeně pracuje s publikem, basista Peter Baltes se předhání v sólech s „nejlepším neznámým kytaristou“ Wolfem Hoffmannem, a to vše doplňují precizní bicí. Nachytejte uzenáče, na příští koncert jsme zpátky! 10/10

Jeden z mála českých zástupců, za které jsme se nemuseli stydět, byla brněnská Salamandra. Bohužel jejich vystoupení poznamenalo strašlivé horko, proto fanoušci spíše postávali ve stínu. 7/10 Na mladou a energickou německou skupinu Equilibrium už (jsme) ale byli opět v plné síle. 9/10 Večer byl v ráži britských dinosaurů Saxon – jejich hudbu jsme dosud neznali, ale přesto slušně pobavili. 8/10 Hlavní hvězda sobotního večera, Cradle of Filth, však na druhou stranu často zaklamala i skalní fanoušky. Naživo nedoporučujeme… 3/10

Epica

V neděli byl program poněkud slabší, večer ale znovu stál za to. Symfonická Epica byla stejně úžasná, jako vždy (už potřetí). Nečekané rytmické zvraty, andělský zpěv půvabné Simone Simons a temný řev Marka Jansena, který je mozkem celé skupiny, to vše prostě musíte vidět. 9/10 Následovali Arch Enemy vedení blonďatou lady Angelou Gossow. Za její řev by se nemusel stydět leckterý zpěvák black metalové kapely, hudební doprovod bohužel není příliš nápaditý ani zábavný. 6/10 Závěrem celého festivalu byl švédský válečný stroj Sabaton. Jejich hudba je jednoduchá a přímočará, ale o to chytlavější. Z desky trochu nuda, na koncertě skvělá jízda. Pokud pořádáte hudební festival a chcete, aby při posledním koncertu zpívali a tleskali všichni návštěvníci (tím nemyslím jen „všichni“, ale úplně všichni), pozvěte si Sabaton. 8/10

Abych to shrnul, obsazení bylo sice slabší než loni, ale i těch několik málo špičkových kapel stálo za to. Když k tomu přidáte příjemný areál Lochotína, nezbývá, než návštěvu příštího ročníku jen doporučit.

Prague City Festival, areál Výstaviště

Na PCF jsme se vypravili hlavně kvůli naší oblíbené kapele Flogging Molly a české kapele Tleskač. Tleskači pobavili a nezklamali, Flogging Molly poté rozjeli skvělé představení, které však zůstalo nepochopené pro valnou část publika. Drtivá většina náctiletých se mačkala těsně pod pódiem kvůli koncertu skupiny 30 Seconds to Mars, což je již od pohledu jiný šálek kávy. Divákům, kterým ještě "neteklo mlíko po bradě", muselo být při sledování koncertu hej. 9/10

Velice příjemně nás překvapila akční skupina Gogol Bordello, včetně česky zpívaného "pověste ho vejš, ať se houpá". 9/10

Sen letní noci, Vltava

Galapředstavení známého režiséra a muzikanta Emira Kusturici, když se vystoupení odehrávalo na jednom z umělých jevišť přímo na Vltavě před mostem Legií. Výhled nebyl nejoptimálnější, ale to dohnalo dokonalé hudební představení.

Masters of Rock, Vizovice

Tleskač

Letošní MOR nám zpestřil svou návštěvou další wormíkář, kterého jsme dostali možnost potkat naživo – Matasx. Naše třetí návštěva Vizovic nás ani tentokrát nezklamala.

Viděli jsme společné vystoupení kapel Eluveitie a Finntroll. Finntroll možná nebyli tak odvázaní a bylo vidět, že lidé jsou tam hlavně kvůli Eluveitie. Ti měli trošku smůlu, když niněristka kapely Anna Murphy měla zlomenou ruku a hra na niněru tak chyběla. :-( Kvalita oproti Finntroll byla však patrná a jejich písničky tak rázem dostaly úplně jinou šťávu. Bylo to také poprvé, co jsme Eluveitie viděli v noci, na osvětleném pódiu, které se jen hemžilo spoustou muzikantů. Špička Masters of Rock 2011! 10/10

Překvapili nás novodobí  AC/DC – australská skupina Airbourne. Nezapomenutelný zážitek, když zpěvák vyšplhal po konstrukci pódia i s kytarou do závratných výšek a tam zahrál několikaminutové sólo. 9/10

Vůbec poprvé do ČR zavítala legendární americká skupina Twisted Sister. Ostudou je, že ji z naší 6členné skupiny dosud nikdo pořádně neznal, o to více jsme ale byli překvapeni a potěšeni. Možná to není hudba, kterou by si člověk pustil sám pro zábavu doma, ale na koncert to je ideální. 9/10

O zábavu se postaral Jirka Schmitzer, který si vybral "peška" v podobě praskajících strun. Jeho písničky však díky vtipným a chytlavým textům obdiv i v řadě metalistů. 7/10  Mezi vtipnější kousky můžeme řadit l i Tleskače (kam jsme se Soustruhem přišli oblečeni stylově – v bílé košili a kalhotech od obleku :-D). Jejich vystoupení jsou vždy energická a plná šťávy. 8/10

Závěr festivalu měla na starosti skupina Tři Sestry, která zahrála dobře známé hity. Díky tomu i kapela, která na první pohled na Masters of Rock žánrově moc nepatří, sklidila zasloužené ovace plného areálu Rudolfa Jelínka. 9/10

Out of the Dark Tour, KC Zahrada

"Zahrada" se ukázala jako jedno z nejlepších míst pro pořádání koncertů. Faktory jako nekuřácké prostředí, klimatizace, levné pivo i možnost něco zakousnout se příznivě podepsaly na celkové atmosféře. Festival začal akčně, když se jako první na pódiu objevila mladá finská kapela Amberian Dawn, kterou máme dobře naposlouchanou a těšili jsme se na parádní vystoupení. Oproti jejich prvnímu koncertu, který jsme viděli (kdy hráli jako předkapela na koncertě Epicy), měli možná trochu méně šťávy, přesto dokázali publikum strhnout hned od prvních tónů. 7/10

Následovala Xandria, která dokázala i s novou zpěvačkou převzít pomyslnou štafetu a dostat publikum do varu ještě o něco více. Poslední studiové album této skupiny je již více než 4 roky staré, většina písniček tak byla notoricky známých pro většinu návštěvníků, což atmosféře jen prospělo. 8/10

Na poslední chvíli doplněná rakouská skupina Serenity nás bohužel nezaujala a většinu koncertu jsme proseděli mimo hlavní sál, proto se raději zdržíme hodnocení. Vězte ale, že ze sálu se ozýval hlučný potlesk, ostatní tedy zřejmě byli více než spokojeni. :-)

Zřejmě nejlepší zážitek letošního roku nám tam připravili němečtí Van Canto, kteří do hodiny a čtvrt vtěsnali krásný průřez všemi jejich alby. Písničky jako Black Wings of Hate nebo The Mission patřily k vrcholůlm celého hudebního roku. 10/10

Zklamáním bylo vystoupení kapely Tristania, které bylo nemastné, neslané – Van Canto zkrátka nasadili laťku vysoko. Na výkonu kapely se navíc viditelně podepsalo, že valná většina diváků po Van Canto odešla, a jedna z legend gotického metalu tak hrála pro téměř prázdný sál. 4/10

Edguy, KC Vltavská

Časté místo koncertů poslední doby, KC Vltavská, nás letos přivítalo poprvé. Na přeplněný balkón jsme se nakonec nevešli, ale i ze zadních řad "přízemí" jsme měli skvělý výhled na parádní podívanou Tobiase Sammeta a dalších členů německých Edguy. Ti nás bavili 105 minut jak písněmi z nového alba, tak staršími kousky. Prověřená kvalita! 9/10

Within Temptation, Malá sportovní hala

Lístky jsme měli koupené dávno dopředu. Poté, co Within Temptation vydali nové album, které se neslo v duchu "popu", jsme toho začali litovat. Skupina okolo Sharon del Adel si do Prahy přivezla podivnou předkapelu Triggerfinger, báli jsme se, co přijde. První tři písničky nás zaujaly, bohužel pak šla kvalita dolů a belgičané spíše nudili. 5/10

Šok přišel i v okamžiku, kdy nastoupili samotní Within Temptation. Sharon nastoupila netradičně v bílé "mikině", namísto osvědčených gothických šatů. Koncert samotný byl mixem starých alb s tím novým a to se odrazilo na atmosféře. Polovině lidí se líbilo to nové, polovině to starší. Within Temptation se tak nezavděčili zřejmě nikomu, ale vystoupení mohlo dopadnout hůře. 7/10

Pozivitem bylo zjištění, že Malá sportovní hala není tak špatné místo, pokud není narváno k prasknutí, jako na loňském koncertu Stratovarius a Helloween.

Blind Guardian, KC Vltavská

Takhle nějak by to mělo vypadat. Žádná předkapela, německy precizní nástup a přes dvě hodiny trvající vystoupení, plné nových kousků i starších písniček. A to včetně povinné Bard's Song, kterou zpívala celá Vltavská. Důstojné zakončení hudebního roku. 9/10

Byl jednou jeden... metal

Společně se Soustruhem a pár kamarády jsme letos navštívili byli svědky několika skvělých koncertů na různých místech. Rádi bychom vám tak dali rady a doporučení, kterou skupinu či místo si nenechat ujít a čemu je, dle našeho názoru, lepší se vyhnout. :-)

Axxis, Exit klub Chmelnice

První akce nového roku se nakonec ukázala jako velmi milé překvapení a rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Pod to se podepsaly i skvělé prostory. Exit klub Chmelnice má kapacitu cca 500 lidí a na koncert zdaleka nebylo vyprodáno. Předkapely Mad Max a Eagleheart byly příjemným zpestřením a Axxis předvedli, proč jsou na hudební scéně již 20 let zcela zaslouženě.

Metalfest Open Air, Plzeň

První ročník metalového festivalu v městě piva předznamenával velké věci. Největším pozitivem celé akce byl jednoznačně skvělý areál. Díky tomu, jak hlediště stoupá, je krásně vidět i ze zadních řad, dřevěné lavičky poskytují dostatek pohodlí pro odpočinek.

Hudební program byl více, než luxusní – mezi nejlepší mohu zařadit švýcarské folkmetalisty Eluveitie, finské Korpiklaani a švédské Deathstars. Teprve zde jsme objevili českou kapelu Citron, kterou jsme do konce roku živě viděli ještě dvakrát. Bezkonkurenčním zážitkem však byl závěr festivalu s Hammerfall. Vše se sešlo tak krásně, že jsme na pódiu sledovali metal a hned vedle na velkoplošné obrazovce vítězné finále MS v hokeji. Při hromadném zpěvu hymny jsme zapomněli i na to, že půllitr Plzně nás vyšel na 38 Kč.

Masters of Rock, Vizovice

Po skvělém ročníku 2009 jsme čekali, co nám tento tradiční festival na jihu Moravy přinese letos. Prostředí se nezměnilo – levné pivo u stánku hasičů a příjemné městečko Vizovice nám ke štěstí stačí. Hudebně byl rok 2010 přecijen o něco slabší než předcházející ročník. Nicméně koncerty kapel jako Epica, Primal Fear, Gamma Ray a Accept stále patřily mezi hudební špičku. Mezi zajímavosti můžeme zařadit finku Tarju Turunen zpívající Dvořákovu Rusalku v češtině. Festival zakončili ve velkém stylu „divadelním přestavením“ finské příšerky Lordi.

Heidenfest, klub Abaton

Jednodenní festival za účasti pěti kapel. Klub Abaton je s kapacitou kolem 1000 lidí pro takovou akci jako stvořený. Díky velmi dobře umístěnému balkónu je možné sledovat dění na pódiu v relativním pohodlí, ale přesto z dostatečné blízkosti. Kapely jako Equilibrium a Ensiferum byly vrcholem celého večera.

Talenti a mistři, klub Vagón

Šou nastartovala ambiciózní předkapela Orfeus Beat, která se mj. umístila na druhém místě ankety Naděje BEATu. Většina lidí však přišla kvůli kapele Votchi. Takřka dvouhodinové představení české hard rockové kapely bylo více, než kdo čekal. Vše bylo možné sledovat z bezprostřední blízkosti samotného pódia.

Sabaton + Alestorm, KC Vltavská

O nepříjemné překvapení se postarala samotná Vltavská, kde počet lidí zřejmě převyšoval rozumnou míru a povolenou kapacitu. Výsledkem byl těžký vzduch, horko a hlava na hlavě. Situaci však zachránila "předkapela" Alestorm, která během pouhých 45 minut vytvořila tu pravou pirátskou atmosféru. Pro mnohé z nás to byl větší zážitek než "oficiální" hvězda večera - švédští Sabaton.

Therion, KC Vltavská

Stejné místo, o pár stovek méně lidí a hned bylo příjemněji. Nepříjemným překvapením však pro změnu byly obě předkapely - Leprous a Loch Vostok. Těžko říci, jestli to bylo špatným nazvučením nebo skutečně bídnou kvalitou obou kapel, ale do hudby měly leckteré písně opravdu daleko. Když už člověk propadal beznaději, na scénu nastoupili Therion a bylo po problémech. Perfektní, takřka dvouhodinové představení ukázalo tuto švédskou skupinu v plné kráse.

Citron, Stratovarius, Helloween, Incheba Arena

Tři kapely, kterým je dohromady úctyhodných 86 let. Kvůli nedostatečné organizaci, divným prostorám Incheba Areny (Malá sportovní hala) a hlavně absenci šatny (na odložení zimních kabátů, svetrů a čepic) jsme přišli na předkapelu Citron až v samém závěru a dlouho jsme hledali vhodná místa, odkud by bylo alespoň trochu vidět na pódium. Před finskými Stratovarius jsme měli místa již poměrně slušná. V průběhu večera se postupně dělalo místa více a více a my tak viděli stále lépe. Stratovarius dělali co mohli, ale překvapivě měli u publika poměrně malý ohlas - bylo vidět, že se všichni těšili na německé Helloween. Ti nakonec dali zapomenout na neútulné a špatně vyřešené prostory a pro nás byli jedním z nejpříjemnějších "překvapení" roku.

P. S.: Hezkého Silvestra a hysterický nový rok přejí Stružák i Soustruh. :-)

Finnish Fire Tour

...aneb kdo včera večer zavítal do Retro Music Hall na Náměstí míru v Praze, neprohloupil a užil si 5 hodin kvalitního finského metalu.

Jako první se představila čtyřčlenná formace Falchion, která svým sympatickým, výrazně rytmickým projevem proloženým kvílejícími kytarovými sóly zahřála nabuzené publikum. Přímo pod pódiem se již vytvořil „kotel“ čítající zhruba 20 lidí, ostatní ale skupinu také výrazně podpořili svými hlasivkami a zaslouženým potleskem.

Další na řadě byla šestičlenná skupina Kivimetsän Druidi, která překvapila zejména svým epičtějším, ale přesto tvrdším pojetím metalu. S výzdobou připomínající kůže před indiánskými tee-pee ladily pomalované obličeje a řev posunující kapelu směrem k black metalu kontrastoval s ženským vokálem - ten byl bohužel mírně podzvučený a možná by zasloužil by větší prostor a zejména hlasitost. Celkově byla ale tato skupina o pomyslný stupínek výše než první čtyři metalisté a i publikum v Retro Music Hall se postupně dostávalo do varu.

Za hurónského řevu se zdviženým mečem v levé ruce vtrhnul na pódium zpěvák skupiny Battlelore. Přestože jsem si neuměl představit, jak by se někdo mohl ještě vmáčknout mezi první dva předskokany a vrchol večera (Korpiklaani), Battlelore mě od prvních chvil nenechali na pochybách, že se jim to podaří. Celkový projev ještě o něco drsnější, ale zároveň melodičtější a kontrastnější. Ze 7 členů skupiny byly tentokrát dokonce 2 zástupkyně něžného pohlaví - skvělá zpěvačka (která měla bohužel problémy s hlasem ze zdravotních důvodů, její výkon byl ale přesto fantastický) a o něco méně výrazná klávesistka. Navíc jsem jako slepý k houslím přišel k o něco lepšímu místu, když posluchače přede mnou neustále šlehala svými vlasy do obličeje tanečnice po jeho levé ruce - s mými dvěma metry výšky se mě ale takové problémy netýkají a její vlasy tak pouze bičovaly moji hruď. :-D

Zlatým hřebem večera pak byli „veselí lidé z pralesa“ Korpiklaani. Jejich folk-metal sice odporoval trendu postupně přitvrzující hudby, ale možná právě proto, že je o něco skočnější, se již od první písně rozskákali úplně všichni a Retro Music Hall se doslova otřásala v základech - stejně totiž probíhalo celých 90 minut jejich vyčerpávajícího vystoupení. Podle výrazů v jejich tvářích a nadšení, se kterým komentovali chování publika, se zdálo, že jsou snad sami zaskočeni tím, jak vřele byla jejich hudba přijata. Jednoznačný vrchol večera.

Pokud bych měl zhodnotit akci jako celek, tak za krásných 400 Kč jsem zhlédl pořádnou porci kvalitního metalu (tři 50minutová a jedno 90minutové vystoupení), program byl poskládán velmi dobře, atmosféra neustále gradovala a samotná Retro Music Hall mě mile překvapila svou útulností - v prostoru, kde mohlo být dobře přes 500 lidí bylo zároveň spousta místa na hopsání do rytmu :-) a zároveň si mohli místo s dobrým výhledem (na vyvýšených schodech nebo na balkóně) najít i ti, kteří radši jen v klidu poslouchají.

Dr. Awesome

Nejprve bych chtěl zklamat fanoušky seriálu How I Met Your Mother, že tento článek nemá se seriálem nic společného, byť by slovo awesome určitou podobnost evokovalo.

Napadlo vás však někdy, kdo stojí za skvělým hudebním doprovodem naší oblíbené herní série Worms? Je jím právě norský skladatel Bjørn Lynne (známý právě pod přezdívkou Dr. Awesome).

Více o muži, jemuž vděčíme za uchulibé (:-D) tóny, se můžete dozvědět na anglické Wikipedii, či na hudební encyklopedii Last.fm.

René Worms

O německém městečku Worms jste pravděpodobně už slyšeli. :-)

Nyní bych Vám rád představil jednoho méně slavného nositele tohoto jmena. Jak uvádí encyklopedie CoJeCo, "René Worms byl francouzský sociolog, představitel organicismu. Zájem o sociální patologii vyjádřil v díle Les principes biologiques de l'évolution sociale (Biologické principy sociálního vývoje)."

Více o "Reném Červíkovi" si můžete přečíst na anglické Wikipedii.

Páááni, fůůůj

Seriál Přátelé asi znáte. Naši WxW mapu na motiv známého seriálu možná znáte také. Ale víte, že v seriálu je i maličká zmínka o červech? :-) Scéna, která pochází z 16. dílu 2. sérié (Joey se stěhuje), je přes 12 let stará. Díl byl poprvé odvysílán 15. února 1996. Podívejte se sami.

Pokud umíte anglicky, doporučuju se pro srovnání podívat i na anglickou verzi.



Jistě uznáte, že český dabing má daleko větší šťávu. Rostislav Čtvrtlík (Chandler) a Petr Rychlý (Joey) hold dabovat umí. :-)

Worms Armageddon na Last.fm

Posloucháte hudbu? Máte rádi červíky? Zajímá vás, co poslouchají ostatní hráči Worms? Přidejte se i vy do skupiny Worms Armageddon na populárním serveru Last.fm.

Pro ty, kdo s Last.fm zatím nepřišli do styku, vězte, že se jedná o internetové rádio, hudební encyklopedii a systém pro doporučování hudby, který vytváří profil hudebního vkusu každého uživatele a ukazuje jeho oblíbené umělce a písničky na jeho osobní stránce.

Můžete snadno zjistit, jaký hudební vkus mám já, Soustruh, Pes Philippes, ale také třeba známý tvůrce map Bloopy nebo dokonce „celebrita“ červího světa CyberShadow - autor patchů na WA a rozšíření WormKit. Máte-li již na Last.fm svůj účet, povězte nám o něm, ať i my víme, co posloucháte. :-)

Frank Sinatra a WormNet?

Divné slovní spojení, že? Jak mě však nedávno upozornil Pes Philippes (díky), Frank Sinatra nazpíval píseň s názvem Anything Goes. Nevěříte? Věřte. ;-)



Kdyby 14. května 1998 Frank tolik nespěchal do jeho modrého nebe (My Blue Heaven - název jiné jeho písně), věřím, že bychom se časem dočkali i titulů s názvy jako Hamachi, Hosting Buddy nebo Direct TCP/IP. :-D