Červíci v převleku: Worms Realitime

Bonusový díl našeho seriálu pro nás sepsal SUK, děkujeme! 

Když se zde objevila série článků pojmenovaná Červíci v převleku, už jsem se (leč tajně) těšil na díl týkající se Worms Realtime. Nedočkal jsem se a tak holt musím článek napsat sám. Třeba díky němu budu jednou slavnej...

Worms Realtime (zkráceně WRT) je z dílny Čechů říkajících si "Turbo". A jak název napovídá, oproti originálním červím hrám hrají všichni najednou, nikoliv tahově. Bohužel, žádné online se nekoná, takže pouze splitscreen maximálně pro 4 živé hráče s tím, že nedostupné živé humanoidní postavy může nahradit relativně povedený umělointeligentní bot (a takový se pak samozřejmě na splitscreenu nezobrazuje). Krom online hraní zapomeňte na hraní ve třech (hra raději spadne) a taky na jedné nekvalitní klávesnici (ve větším počtu nastávají keylocky) - když jsme to hrávali na vícedenních sportovních akcích mimo domov, vozili jsme si s sebou k notebooku dvě další USB klávesnice. :)

Hra se potom odehrává na (bit)mapě veliké n % rozlišení (při rozlišení 1024x768 a nastavení 200% x 200% to znamená 2048x1536 pixlíků), kterou se mohou červíci prokousat či prostřílet. Samotná mapa se potom podle nastavení buď regenerovat nějakou rychlostí, nebo co bude jednou zničené, zničené zůstane. Ač je to spíše drobnost, lze si nastavit texturu která bude pro zobrazení "pevniny" použitá. Nicméně, WRT neskýtá žádnou možnost, jak mít nezničitelnou mapu konkrétního tvaru jako předloha od T17. Červi se po mapě pohybují podobně jako v předloze - buď se plazí po zemi, nebo skáčí či létají s jetpackem (při delším podržení skok-tlačítka), případně použijí lano, které je ale malinko jiné, takový mix mezi worms-armagedonnovským lanem (lze namířit a střelit, ač střela podléhá gravitaci) a bungee jumpingem (lano je pružné, nelze se nějak moc oddalovat či přibližovat).

Pokud jde o zbraně, zde se hra inspirovala původními Čerws jen málo. K dispozici jsou různé samopaly a kulomety, granáty či dynamity, tak zajímavější zbraně jako "Gauss riffle" (známá také jako coilgun) či Gatling laser nebo poněkud neoriginální banana bomb až po šílenosti typu Napalm nebo Nuke. Konkrétní zbraně lze vybrat zvlášt pro každého hráče (jde omezit množství ale lze mít i všechny), nábojů je už neomezeně, pouze se každá zbraň různou dobu nabíjí. Nevlastněné zbraně či vylepšení (laser, zrychlené nabíjení, více střel na jeden "zásobník") stávajících lze nalézat v krabicích, které se jednou za čas zjeví někde na mapě. Kromě zbraní se taky občas objeví "hvězdička" nabízející brnění, jetpack, regeneraci nebo quakovský "quad damage" se vším všudy. Zde se bohužel objevuje první nepříjemnost hry - při nasbírání dostatku armorů, quad damagů a regenerací se z červa stává nesmrtelný ničitel, co na jednu ránu zabije každého i z nejslabší zbraně a jediná možnost, jak mu způsobit smrt, je sebevražda.

Příjemná je grafika hry - ač osmibitová, vcelku kvalitně vypadající a nepříliš složitá. Ovládání ve hře se dá nastavit, ovládání hry před startem je jaksi zvláštně nepovedené (nelze ovládat klávesnicí). Co rozhodně zaujme jsou zvuky. Ani ne tak zvuky doprovázející výstřely, výbuchy či snad hudba na podkres (kterou já ihned vypínám), ale hlavně a především hlášky červíků reagující na různé situace. Jak jsem v úvodu napsal, hra je česká a hlášky taky české. V "základním balení" najdete několik postav, které vypouštejí z virtuálních úst nebohých červích válečníků jako "Znáte někoho jiného, kdo se aspoň třikrát úspěšně pokusil o sebevraždu? Né!", "Si mě rozsračkoval, že mě doma nepoznaj", "Ve jménu božského Karla, chcípni!", "Mám posvěcené kulky." a spousta dalších.

Nejpříjemnější je ale stejně cena (WRT je free a k sehnání v různých koutech internetu) a nároky na hardware a software. Na stroji z roku 95 hru rozběháte a problémy s Vistoidními OS jsem taky nezaregistroval. Co už je méně příjemné, tak jsou bugy... Těch je ve hře opravdu hodně, takže pády hry jsou na denním pořádku. Hra dokáže spadnout jen tak sama od sebe, při nehezkém uživatelském vstupu (3 hráči na splitscreenu si moc nezahrají) a kvůli nevhodné konstelaci planet. Špatně ovladatelné UI před hrou, už zmíněná nesmrtelnost a neexistence síťohry také příliš na hodnocení nepřidávají. Supr jsou zase různé módy (Capture the flag, deatmatch, team deatmatch, Nab-abu (Na babu :) ), Rugby a možnosti nastavení.

Hratelnost je skvělá a hodnocení hry shazují právě jen ony bugy a neexistence hry po síti. Což je škoda. Je to opravdu zábava hrát!

Číselné hodnocení: 70%

PS: Už delší dobu přemýšlím o vytvoření remaku Worms Realtime - nenašel by se někdo, kdo by do toho šel se mnou?

Červíci v převleku - epilog

V uplynulých týdnech jsme vám v našem seriálu představili několik her, které se svým způsobem podobají některé hře ze série Worms. Kromě Stružáka, Soustruha a Paulose přiložil ruku k dílu také morrelo, který sepsal 8. díl.

Ne každá hra měla své kvality a našly se kousky, které skončí brzy v propadlišti dějin. Na druhou stranu jsme prezentovali i kousky, které za zmínku stojí.

Jednotlivé díly naleznete pod následujícími odkazy.

• 1. díl - JAWC (10. 1. 2011)
  
• 2. díl - Worms Breakout (17. 1. 2011)
  
• 3. díl - WarMUX (24. 1. 2011)
• 4. díl - Cannonhill (31. 1. 2011)
• 5. díl - Teewords (7. 2. 2011)
• 6. díl - Worms (14. 2. 2011)
• 7. díl - Dobidob Worm (21. 2. 2011)
• 8. díl - Worms Arena 2 (7. 3. 2011) – morrelo
• 9. díl - Scorched 3D (14. 3. 2011) – Paulos
• 10. díl - Hedgewars (21. 3. 2011)
• 11. díl - Liero & spol. (4. 4. 2011) 

Oddělte nyní zrno od plev a vyjádřete se, která z her seriálu vás zaujala nejvíce. :-)

11. díl: Liero & spol.

Jejich revírem jsou naše monitory. Jejich tempo je vražedné. Zabijáčtí červíci si to v „sérii“ Liero rozdávají v reálném čase a ohromující rychlosti.

Proč sérii v uvozovkách? První Liero vyšlo v roce 1998 pouze pro operační systém DOS. To se posléze stalo jeho hlavní nevýhodou, a proto vznikly několik dalších her. NiL (NiL isn't Liero) si i přes vtipnou rekurzivní zkratku ve svém názvu nezískalo takovou popularitu, jako LieroXtreme (označované také jako LieroX). Velkým problémem obou těchto titulů je ale nedostatek času vývojářů (ten konec konců trápí i rozvoj aktuálně nejpopulárnější červí hry – Worms Armageddon). V roce 2006 ale došlo k uvolnění zdrojových kódů Liera Xtreme, a tak vzniká OpenLieroX, v současné době nejhranější titul založený na principu původního Liera.

původní Liero (2 hráči na 1 počítači)

A o co že tedy ve hře jde? Na začátku hry jsou hráči vybaveni lanem a pěti zbraněmi, mezi kterými mohou přepínat. Všichni červíci se pohybují současně a cílem je pochopitelně co nejvíckrát zneškodnit protivníka. Vzhledem k rychlosti, jakou dokážou červíci pomocí lana vyvinout, a množství projektilů, které se mohou současně po mapě pohybovat, je opravdu kam se zlepšovat. Než se vypilujete k jistému a přesnému pohybu po mapě, při kterém navíc budete ladně uhýbat svištícím střelám, nějakou dobu to potrvá. Mohu-li si dovolit takové přirovnání, pak hry ze série Liero jsou něco jako dvourozměrný Quake. Oproti sérii Worms, ve které si může i relativně nezkušený hráč zahrát alespoň základní herní módy s profíkem a oba se přitom dobře pobaví, je zde rozdíl daný tréninkem daleko větší. To ale hře nijak neubírá a naopak to může motivovat k pilnému tréninku.

moderní rozhraní, tradiční grafika
a hra po síti – to je OpenLieroX

Zbraní je ve hře přehršel, některé jsou inspirovány Wormíky (např. Chiquita Bomb), několik běžných je pochopitelně rovněž společných (bazuka, brokovnice apod.). Většina zbraní je ale úplně odlišných; boj v reálném čase zkrátka vyžaduje jiné pojetí hry. Rozdíly mezi zbraněmi jsou (kromě účinnosti) v počtu nábojů v jednom zásobníku a v době, po kterou se zásobník vyměňuje a po kterou jste zcela bezbranní.

Setkáte se zde tak s atomovou bombou, která má devastující účinky, ale může vystřelit jen jednou za poměrně dlouhou dobu, a na druhé straně s kulometem, ze kterého během několika sekund zasypete soupeře hustou sprškou slabých nábojů. Kupkou hlíny můžete soupeře zaskočit a znehybnit, což se mu nemusí vyplatit, pokud na to nestihl zareagovat a vystřelil do své blízkosti některou ze silnějších zbraní. Luční kobylky zase skáčou a odráží se od stěn, přičemž každý odraz je doprovázen poměrně silnou explozí. Hejno takových kobylek v uzavřeném prostoru dokáže protihráčům pořádně zatopit.

původní Liero a poněkud prekérní situace

Grafické a zvukové zpracování je původní, takže poněkud nostalgické, na hratelnosti to ale nijak neubírá. Série Liero je zářným příkladem toho, jak je možné i přes omezené grafické možnosti a nízký výkon vytvořit hru, která je zábavná a nadčasová (v čemž se hry opět podobají nestárnoucím Worms 2/Armageddon/World Party).

10. díl: Hedgewars

V dnešním díle se budeme věnovat hře, která jako by červíkům z oka vypadla. Problémem ale je, že podobnost je až příliš veliká a rozhodně se nedá označit za „čistě náhodnou“. (A to jsem se snažil začít pozitivně. :-D)

Jedná se o hru Hedgewars, ve které mezi sebou místo růžových červíků bojují růžovo-fialoví ježci. Autoři bohužel neprojevili příliš tvořivosti prakticky v žádném směru: ježci začínají tah obligátním „Yes, sir!“, mají podobné možnosti pohybu a vybírají ze vzhledově téměř totožné nabídky zbraní. Vezměme to ale popořadě.

Grafika & animace

Grafika prostředí je jedinou silnější stránkou hry. Terén i objekty v něm jsou subjektivně o něco hezčí, než ve hrách druhé generace série Worms, a z prostředí skutečně dýchá atmosféra; při oslavě Halloween se na obřím úplňku rýsují obrysy netopýrů, na kopci sýra zase hoduje roztomilá myš, která do takového prostředí sedí o něco lépe, než mimozemšťané zvolení v Team17. To vše ale zadupávají do země animace, které jsou v porovnání s červíky opravdu… ubohé. Ježci se vlastně téměř nepohybují, když nepočítáme kmitání tlapkami při chůzi (při které vypadají stejně, ať se škrábou do kopce nebo naopak sbíhají s kopce). Při letu nebo pádu jsou statičtí, což působí neuvěřitelně rušivě. Někteří hráči si možná až při hraní Hedgewars uvědomí, jak skvělou práci odvedl Team17, když nechal červíky viditelně se vymrštit při skoku nebo se naopak připravovat k dopadu a celým tělem jej ztlumit, metat kotrmelce za letu apod.

Ovládání

Ovládání hry je opět v některých prvcích podobné (vysoké salto vzad dvojitým stisknutím Backspace) a v jiných dost nedodělané (chybějící obyčejný skok vzad). Pokud při zběsilém komíhání na laně budou trpět pouze zkušenější hráči navyklí na propracovanou fyziku Worms, potom ty ostatní odrovná přibližně půlsekundová pauza po doskoku, během které se ježek nepohybuje ani nemůže skákat (zřejmě se přispendlil bodlinkami do země a musí je vytáhnout). :-) I přesto je skákání přibližně třikrát (!) rychlejší, než pěší chůze, což je opět dost nepřirozené a rušivé. Pokud například ve Worms aktivujete minu, docela se vám zapotí ocásek, abyste se během tří sekund dostali do těsného bezpečí; v Hedgewars to není žádný problém, máte dost času odskákat a z uctivé vzdálenosti sledovat výbuch.
Naopak velmi nebezpečným se jeví použití létajícího talíře (obdoba tryskového batohu), který se neovládá držením šipek, ale jednotlivými stisky. Přestože jde v tomto případě hodně o zvyk, troufám si tvrdit, že tímto způsobem není možné dosáhnout takové obratnosti, jako ve Worms. Navíc je před dopadem nutné dostatečně zabrzdit, aby se vám talíř nerozbil a nepřišli jste o tah, což dále omezuje jeho použití a zkracuje dolet.

Zbraně

Opět ta stejná písnička. Některé zbraně jsou úplně převzaté z Worms (bazuka, mortar, granát, střepinová bomba, brokovnice, úder pěstí, kamikaze, mina, dynamit a další), jiné byly pouze přejmenovány (kladivo místo sekery, UFO místo naváděné rakety, melounová bomba místo banánové, ďábelský granát místo svatého granátu, Beethovenův klavírní nálet místo betonového osla), což je možná ještě horší. :-D Přesto zde ale najdeme několik překvapení.
Velmi zábavný je narozeninový dort, který se po položení postaví na vlastní nohy a terén neterén se vydá směrem kupředu. Potom, co se zase posadí, exploduje s podobnou silou, jako dynamit, je to tedy pěkný „dáreček“. :-)
Další novinkou je „hopsakoulomet“, který soupeře, resp. celé údolí, ve kterém se nachází, zasype smrtonosnými kuličkami, které po čase explodují.

Verdikt

Pokud se vám zdá, že celá tato recenze je spíše porovnáním popisované hry s Worms Armageddon nebo Worms World Party, máte pravdu. :-) Faktem ale je, že Hedgewars jsou opravdovými červíky v převleku… za ježky. Pokud hledáte alternativu k Worms a trváte na otevřeném zdrojovém kódu, možná se vám zalíbí, v opačném případě ale ruce pryč. Konec konců, i Worms Armageddon dnes není problém rozjet na Linuxu.
Hedgewars obsahují množství nedodělků, ovládání je nepohodlné, menu je nepřehledné a připomíná Worms 2 z roku 1997. Pár nových zbraní, místy hezčí prostředí nebo zajímavé zobrazení průběhu zápasu v grafu bohužel celkovou hratelnost nezahrání.

9. díl: Scorched 3D

Dnešní díl pro vás sepsal Paulos, děkujeme!

 V dnešním díle ČVP jsem si vzal na paškál takovou hru, kde dokonce ani nefigurují zvířátka, ale přesto je poměrně zábavná a zaslouží si pozornost. Jmenuje se Scorched 3D a vyvinula se z prehistorické DOSové hry Scorched Earth (ve 2D), jejíž princip je prakticky totožný.

Hraje se na kola, v nichž účinkují tanky a postavičky různých hráčů - co hráč, to tank. Každý hráč má přiděleno určité množství peněz, přičemž jejich množství se odvíjí od úspěchů v jednotlivých kolech. Na začátku každého kola se nakoupí zbraně, přičemž je jich dostupná celá řada - od obyčejné dětské bombičky přes atomovky až po zbraně chaosu typu Funky Bomb, které jsou následnými explozemi schopné zničit všechno v okolí několika kilometrů. Jako vhodné se také jeví zajistit si nějaké ochranné prostředky pro svůj tank, kupříkladu štíty, padáky nebo dokonce palivo na přesun.

A poté se už může hrát 8-) Správné namíření střely na cíl bývá obtížné, neboť kromě směru střely, její elevace a síly výstřelu je nutné brát v úvahu i vítr. V jednom tahu se můžete buď přemístit a tak zkomplikovat nepřátelům jejich namířenou střelu, nebo prostě zamířit a pálit. V každém tahu táhnou všichni hráči najednou, čímž se Scorched 3D liší od červíků a některých dalších tahových strategií.
Grafika hry se myslím velice povedla, zvukové efekty také stojí za zmínku, třebaže působí trochu nekvalitně; to napravuje povedená hudba. Hratelností se Scorched 3D vyrovná mnoha komerčním bratrům, ačkoliv není zrovna jednoduché se naučit správně střílet. Velkou zásluhu na zábavě má hra více hráčů po síti; i když zrovna nenarazíte na živého protivníka, u hlášek AI protivníků často vyprsknete smíchy.

Zkrátka, povedená hříčka, ale pozor, když se jí naučíte hrát, je silně návyková. ;-)

8. díl: Worms Arena 2

Dnešní díl pro vás sepsal morrelo, děkujeme!

Jednoduchá hra s jednoduchou grafikou. To je přesně to, co se nejvíce líbí. A Worms Arena 2 není výjimkou. Dostanete se do role jakéhosi červa (alespoň jej tak nazvali sami vývojáři), který má za úkol zabíjet ostatní červy, jak prosté :-) Avšak hra je natolik chytlavá, že vás na dlouhou dobu nepustí…

Hned po spuštění zaujme velice rozsáhlé nastavení, kterému může závidět i samotné W:A. Naleznete tu vše, od zobrazování stínů, dýmů či děr, přes obtížnost a rychlost hry až po velikost a prostředí mapy. 

Samotná mapa hry je jedna velká "půda" se startovními dírami (podobně jako v Mole Shopper), ve které se musíte prohrabávat, než začnou počítačový červící zběsile drtit mapu a náhle z ní nezbude ani pixel.

Zbraně také nijak nezahálejí. Jako obvykle tu máme bazuku, samopal, brokovnici nebo třeba tříštivý granát, ale také i dynamit a velkou bombu. Avšak většinou budete rádi, že vůbec stihnete použít bazuku, natož právě třeba bombu. Díry z těchto zbrání jsou tak velké a rány tak zničující, že ani nebudete vědět kde jste, natož kolikrát jste už zemřeli a vězte, že mnohokrát. Občas se také vynoří nějaká ta lékárnička či krabice, ale klidně i bonusy typu rychlejší nabíjení nebo nesmrtelnost. Na první pohled roztomilá hra se tedy rázem změní v nelítostný deathmatch.

Na ovládání si budete muset chvíli zvyknout, ale jakmile toho dosáhnete, máte o zábavu postaráno. Se svým červíkem pohybujete standardně šipkami, létáte insertem, padáte klávesou S, ale většinou budete pouze padat :-). Dále útočíte pravým tlačítkem myši, prokopáváte se levým tlačítkem myši a zbraně měníte klávesami F1-F10. Jak vidíte, nic složitého.

Worms Arena 2 je tak zajímavou kompilací Wormů a deatchmatch her, který hodně hráčů zabaví na dlouhé večery. Jediné (ale podstatné - pozn. Stružák) minus snad je, že neobsahuje mulitplayer a také ho zatím nespustíte na novějších systémech Windows Vista a 7.

(Hru můžete stahovat přímo ze stránek vývojářů.)

7. díl: Dobidob Worm

Ve hře, kterou vám představujeme v dnešním díle, nebudete zabíjet červy klasickým způsobem.

Dobidob Worm je hra založená na jednoduchém, avšak chytlavém principu, který dokonale prověří váš postřeh. Celé herní prostředí se skládá z "bitevního pole", kde z devíti děr vylézají červi. Hráč, ovládající masivní kladivo, má za úkol červa zabít. To vše dřív, než červ opět zaleze do své "nory". Za každou zabitou žížalu pak naskakují body. Čas od času se na mapě objeví nějaký ten bonus v podobě zeleného jablka (body navíc) nebo ikony radiaktivity (kterou když trefíte, nastává okamžitý konec hry).

K ovládání slouží myš nebo (lépe) klávesnice, kde pomocí čísel na numerické části určujete, do kterého místa má kladivo udeřit. Červi se objevují a mizí poměrně rychle a zasáhnout je nepatří mezi snadné úkoly.

Dobidob Worm tak nedisponuje velkým potenciálem a o hře se zřejmě nebude mluvit za dalších 10 let, přesto je hra zajímavou variantou pro odreagování, kdy se člověk potřebuje vybít. :-)

(Stahujte ze stránek Freegame.cz.)

6. díl: Worms

úvodní obrazovka

Jak "originální" název. :-) Worms je malá hra, která zřejmě nepřináší zábavu na dlouhé hodiny a dny, přesto může mírně překvapit - bohužel, ve většině případů negativně.

Hra jistě překvapí vizuálním zpracováním, kde narazíte na mnohé grafické prvky známé z Worms 3D nebo Worms 4: Totální nářez. Ať už se jedná o obrazovku, která se objeví před úvodní nabídkou nebo o obrázky zbraní.

Zbraní je ve hře celkem 14, narazíte tak na bazuku, banán, dynamit, ale třeba také na nálety. Problémem je však ovladatelnost, kde je mnohdy těžké určit sílu výstřelu a rozsah následné exploze. Podobně těžkopádně působí i samotný pohyb červů, kteří sice mohou skákat, ale samotné skoky vypadají tak nějak jinak, než zbytek pohybů.

týmy na roztomile vypadající krajině

Souboje (až 4 týmů po 5 červech) se odehrávají na klasických ostrovních mapách, v různých prostředích (také známých z Worms Armageddon apod.). Zahrát si však můžete pouze proti "lidským" protihráčům na jednom PC, umělá inteligence chybí.

Worms je tak "převlekem", který si sice zaslouží místo v našem seriálu, ale bohužel své místo mezi zajímavými freeware hrami si zřejmě nenajde.

(Hru můžete stahovat ze stránek Bonuswebu.)

5. díl: Teeworlds

Na opravdový klenot a vynikající multiplayerovou řežbu narážíme v pátém díle našeho seriálu.

Stejně jako v případě Cannonhill se jedná o realtime hru, na odpočinek mezi jednotlivými tahy můžete tudíž zapomenout. "Děj" se odehrává v prostředí podobném jeskynním mapám ve Worms Armageddon. Mapy jsou poměrně členité a jsou tak jako stvořené pro rychlou akci plnou skoků a pohybu na laně.

Hru lze hrát výhradně online proti ostatním "živým" hráčům. Po spuštění hry se zobrazí seznam dostupných serverů s počtem aktuálně připojených hráčů (podobně jako např. ve hře Trackmania). V okamžiku připojení do konkrétní hry začnete soupeřit s ostatními.

K tomu máte k dispozici hned několik zbraní (bazuka, laserové dělo, brokovnice apod.). Pro ovládání vašeho pajduláka vám pak slouží jak klávesnice (pohyb vlevo, vpravo, skoky), ale současně i myš (výběr zbraně, určování směru střelby, ovládání lana). Skloubit už jen samotný pohyb na laně vyžaduje cvik, v kombinaci s přesnou střelbou se pak jedná o skutečný oříšek. Jakmile se ale vše naučíte, pohyb působí neskutečně přirozeně a svižně.

Aby toho nebylo málo, na výběr je krom klasického módu Deathmatch (všichni proti všem, aneb kdo přežije, vyhraje), také legendární Capture the Flag, který známe z většiny her podobného ražení (včetně WA nebo Worms Reloaded - kde je tento mód "nahrazen" novou zbraní Uctívání boha).

Vysoce návyková hratelnost, příjemné grafické zpracování a možnost hry po síti jsou důvody, proč se Teewords řadí mezi nejlepší freeware hry s podobnou tematikou.

(Stahujte z oficiálních stránek hry.)

4. díl: Cannonhill

Dnešní díl bude poněkud netradiční. Hra Cannonhill se snad nenechala inspirovat přímo wormíky, přesto můžeme naleznout určité podobnosti.

Celá hra se odehrává na dvojrozměrné zasněžené krajině, kde proti sobě bojují 2-4 kanóny. Můžete si tak zahrát až se 3 lidskými protihráči na jednom PC, případně nechat zbylé ovládané počítačem. Princip hry je jednoduchý - pomocí správně nastaveného úhlu a směru střelby zničit ostatní. Na rozdíl od wormíků neprobíhá hra tahově, ale všichni hrají naráz, což přidává hře na adrenalinu (obzvlášť při hře všech 4 hráčů). Počítačem ovládané týmy navíc nejsou žádné sušenky a porazit je není nic jednoduchého.

Na hru tohoto typu je poměrně pestrá i nabídka zbraní. Kromě klasických dělových koulí a raket naleznete také sněhovou kouli, která se dá využít k různým účelům - můžete nepřítele zasypat sněhem a znemožnit mu tak střelbu, nebo naopak vystřelit kouli k sobě a vytvořit tak hradbu, přes kterou se nepřítel bude jen těžko dostávat. Kdyby vám některá ze zbraní došla, je možné získat další z beden, které padají z nebe.

Sečteno podtrženo, Cannonhill není hrou, která by dokázala zabavit na dlouhé zimní večery a vydržet po několik let, ale může přijtí vhod jako fajnová a hlavně rychlá zábava pro odreagování.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek Bonuswebu.)

3. díl: WarMUX

Ve třetím díle se setkáme s prozatím nejpropracovanějším "klonem" klasických wormíků. Hra WarMUX (dříve známá pod názvem Wormux) nabízí slušnou porci zábavy.

Princip hry je v podstatě totožný s hrami od Team17 - máte svůj tým "bojovníků" a pomocí rozličných zbraní se snažíte zabít soupeře. Jeden tým pak může čítat až 10 zvířátek. Ano, místo červů zde mají členové týmu podobu různých zvířat. Ta jsou navíc inspirovaná "postavami" z prostředí různých aplikací - můžete si tak zahrát za lišky z Firefoxu, holuby Pidginu, nebo čuníky Snort.

Vše je vyvedeno v perfektní grafice a celé prostředí tak působí velice pozitivně a příjemně. Ve hře je na výběr hned z několika herních prostředí, která jsou možná ještě rozmanitější než ve Worms Armageddon.

Rozmanitá je rovněž nabídka zbraní, se kterými si tvůrci hry skutečně vyhráli. Mezi arzenál vašeho týmu pak patří klasické zbraně známé z WA či WWP, ale i některé nové nebo pozměné. Velice vtipně působí např. injekční stříkačka (nepřítele nakazí smrtelnou nemocí), facka (doprovázená výborným zvukovým efektem proplesknutí), místo tradičního padáku se používá skupina nafukovacích balónků.

Poněkud kostrbatě snad působí některé pohyby. Setkáte se sice se dvěma typy skoků (oba dopředu), ale jejich odhad a načasování není vždy jednoduché a natolik intuitivní jako např. u Worms Armageddon. Velkou slabinou je také námořní kotva (obdoba lana), kde jeho ovladatelnost značně pokulhává a kazí jinak výborný herní zážitek.

Inspirace hry společnosti Team17 je u hry WarMUX očividná, ale WarMUX se zároveň snaží vnášet do hry svůj punc originality a dlouhotrvající hratelnosti. Tomu pomáhá především množství zbraní a škála herních prostředí, ale také již zmíněná detailní a poutavá grafická stránka. Perličkou na závěr zůstává fakt, že hra je v češtině a podporuje hru po síti.

(Hru si můžete stáhnout z oficiálních stránek hry.)

2. díl: Worms Breakout

Můžete se nechat inspirovat dvěma starými, špatně hratelnými a graficky nezajímavými hrami, ty skloubit dohromady a vytvořit totální propadák. Nebo udělate přesně pravý opak, stejně jako to udělal tvůrce hry Worms Breakout. Hra velice zajímavou formou kombinuje základní herní prvky legendární hry Arkanoid a neméně populárních Worms.

Základním princem hry je, stejně jako v Arkanoidu, pomocí míčku a malé plošinky vybít všechny kostky dané úrovně a dostat se tak o úroveň dál. Na inspiraci wormíky narazíte hned na prvním kroku. Pomocí směrových šipek totiž neovládáte obyčenou plošinku, nýbrž traverzu známou například z Worms Armageddon. Aby toho nebylo málo, stojí na ní sám červ.

V "arkanoidních" hrách jsme zvyklí na to, že čas od času ze zničené kostky spadne nějaký ten bonus. Zde je vše dovedeno k dokonalé souhře s herní sérií Worms. Kromě klasických bonusů (delší plošinka, zpomalení míčku, více míčků současně) totiž padají i zbraně jako bazuka, granát, brokovnice či banánová bomba. Soustředit se pak na dráhu samotné traverzy, aby odrážela míček, a zároveň mířit granátem či brokovnicí na zbylé kostky pak vyžaduje cvik a několik nejedno propocené triko. Do další úrovně lze postoupit i bez používání daných zbraní, ale tím se hra stává klasickým arkanoidem s červivou grafikou.

Právě grafická stránka je dalším velkým plusem celé hry. Hra jako by z oka vypadla Worms Armageddon - setkáme se tak se známými červy, ale i zbraněmi. Krom toho i bonusy, které z kostek padají mají formu beden známých z WA či WWP. Narazíme i na klasický vzhled lékárniček, kterých když nasbíráte dostatek, budete odměněni životem (míčkem) navíc.

Kombinace dvou zdánlivě neslučitelných her je vysoce chytlavá a poutavá. Hra Worms Breakout se stala příjemným překvapením a zábavou nejen pro fanoušky Arkanoidu či samotných Worms.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek BonusWebu.)

1. díl: JAWC

První díl našeho seriálu Červíci v převleku začínáme trochu netradičně, jelikož hra JAWC se řadí mezi 3D variace hry. Než se pustíme do podrobnějšího představení, zdůrazníme fakt, že hra byla vydána v roce 2002 - dobrý rok před vydáním prvních 3D wormíků od Team17.

Na prakticky první trojrozměrné zpracování oblíbeného tématu je hra zpracována skvěle. Ve hře se setkáme s několika známými zbraněmi jako je bazuka, dva typy granátů, ovce, dynamit, ale také banánová bomba nebo raketový nálet.

Samotný zápas se odehrává na ostrovních mapách, přičemž je možné si zvolit hned několik různých prostředí. Ostrov může mít podobu písečné pláže, na které se válejí skleněné láhve s tajemnými vzkazy a kolem poletují motýli, ale podíváte se i do pekla nebo vtipně zpracovaného zimního ostrova, kde narazíte na červy zamrzlé v ledu nebo "hranaté" sněhuláky. :-)

V klání proti sobě stojí dva čtyřčlenné týmy, u jednoho počítače je tak fyzicky vyžadována přítomnost druhého hráče. Významným problémem hry je tak mírně chaotická kamera a samotné ovládání. Těžko se ovládá nejen pohyb červa, ale komplikované je hlavně míření s jednotlivými zbraněmi. Nepotěší ani absence skákání.

Suma sumárum, v roce 2002 se jistě jednalo o skvělou zábavu a výbornou hratelnost v neznámém (trojrozměrném) prostředí. Na poli freeware her by hra obstála pravděpodobně i dnes. Po devíti letech však vnímáme svět červů jinak a příznivcům 3D zpracování nezbývá než sáhnout po mnohem kvalitnějších a hratelnějších hrách přímo od Team17.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek BonusWebu.)

Seriál Červíci v převleku

Nový seriál na našem blogu se bude odvíjet v podobném duchu, jako tomu bylo kdysi u série článků Kdo je kdo.

Jelikož máme rok 2011, bude série Červíci v převleku čítat 11 dílů. Počínaje příštím pondělím (10. ledna) vám každý týden stručně představíme jednu z her, které se nějakým způsobem nechaly inspirovat herní sérií Worms.

V průběhu příštích týdnů tak narazíme na kousky poměrně zdařilé a hratelné, setkáme se ale i s nepovedenými atrapami. Nakonec však zřejmě zjistíme, že na "pravé" červy z dílny Team17 nic nemá.

P. S.: Pokud někdo z vás zná některou z her nějak lépe nebo s ní má zajímavé zkušenosti, neváhejte se nám ozvat - rádi vaši stručnou recenzi a poznatky zveřejníme jako jeden z dílů seriálu. :-)

• 1. díl - JAWC (10. 1. 2011)
• 2. díl - Worms Breakout (17. 1. 2011)
• 3. díl - WarMUX (24. 1. 2011)
• 4. díl - Cannonhill (31. 1. 2011)
• 5. díl - Teewords (7. 2. 2011)
• 6. díl - Worms (14. 2. 2011)
• 7. díl - Dobidob Worm (21. 2. 2011)
• 8. díl - Worms Arena 2 (7. 3. 2011) – sepsal morrelo
• 9. díl - Scorched 3D (14. 3. 2011) – sepsal Paulos
• 10. díl - Hedgewars (21. 3. 2011)
• 11. díl - Liero & spol. (4. 4. 2011)

 A malý bonus nakonec.

• 12. díl - Worms Realtime (31. 1. 2012) – sepsal SUK