11. díl: Liero & spol.

Jejich revírem jsou naše monitory. Jejich tempo je vražedné. Zabijáčtí červíci si to v „sérii“ Liero rozdávají v reálném čase a ohromující rychlosti.

Proč sérii v uvozovkách? První Liero vyšlo v roce 1998 pouze pro operační systém DOS. To se posléze stalo jeho hlavní nevýhodou, a proto vznikly několik dalších her. NiL (NiL isn't Liero) si i přes vtipnou rekurzivní zkratku ve svém názvu nezískalo takovou popularitu, jako LieroXtreme (označované také jako LieroX). Velkým problémem obou těchto titulů je ale nedostatek času vývojářů (ten konec konců trápí i rozvoj aktuálně nejpopulárnější červí hry – Worms Armageddon). V roce 2006 ale došlo k uvolnění zdrojových kódů Liera Xtreme, a tak vzniká OpenLieroX, v současné době nejhranější titul založený na principu původního Liera.

původní Liero (2 hráči na 1 počítači)

A o co že tedy ve hře jde? Na začátku hry jsou hráči vybaveni lanem a pěti zbraněmi, mezi kterými mohou přepínat. Všichni červíci se pohybují současně a cílem je pochopitelně co nejvíckrát zneškodnit protivníka. Vzhledem k rychlosti, jakou dokážou červíci pomocí lana vyvinout, a množství projektilů, které se mohou současně po mapě pohybovat, je opravdu kam se zlepšovat. Než se vypilujete k jistému a přesnému pohybu po mapě, při kterém navíc budete ladně uhýbat svištícím střelám, nějakou dobu to potrvá. Mohu-li si dovolit takové přirovnání, pak hry ze série Liero jsou něco jako dvourozměrný Quake. Oproti sérii Worms, ve které si může i relativně nezkušený hráč zahrát alespoň základní herní módy s profíkem a oba se přitom dobře pobaví, je zde rozdíl daný tréninkem daleko větší. To ale hře nijak neubírá a naopak to může motivovat k pilnému tréninku.

moderní rozhraní, tradiční grafika
a hra po síti – to je OpenLieroX

Zbraní je ve hře přehršel, některé jsou inspirovány Wormíky (např. Chiquita Bomb), několik běžných je pochopitelně rovněž společných (bazuka, brokovnice apod.). Většina zbraní je ale úplně odlišných; boj v reálném čase zkrátka vyžaduje jiné pojetí hry. Rozdíly mezi zbraněmi jsou (kromě účinnosti) v počtu nábojů v jednom zásobníku a v době, po kterou se zásobník vyměňuje a po kterou jste zcela bezbranní.

Setkáte se zde tak s atomovou bombou, která má devastující účinky, ale může vystřelit jen jednou za poměrně dlouhou dobu, a na druhé straně s kulometem, ze kterého během několika sekund zasypete soupeře hustou sprškou slabých nábojů. Kupkou hlíny můžete soupeře zaskočit a znehybnit, což se mu nemusí vyplatit, pokud na to nestihl zareagovat a vystřelil do své blízkosti některou ze silnějších zbraní. Luční kobylky zase skáčou a odráží se od stěn, přičemž každý odraz je doprovázen poměrně silnou explozí. Hejno takových kobylek v uzavřeném prostoru dokáže protihráčům pořádně zatopit.

původní Liero a poněkud prekérní situace

Grafické a zvukové zpracování je původní, takže poněkud nostalgické, na hratelnosti to ale nijak neubírá. Série Liero je zářným příkladem toho, jak je možné i přes omezené grafické možnosti a nízký výkon vytvořit hru, která je zábavná a nadčasová (v čemž se hry opět podobají nestárnoucím Worms 2/Armageddon/World Party).