Den druhý: pozor, klokani!

Kuchyně a jídelna pro jakékoli počasí

Druhý den jsme začali stylově, jak se na správnou cyklistickou túru sluší – hned při cestě z pole na silnici utrpělo Slúnino zadní kolo defekt. Pochopitelně jsme ale měli náhradní duše a velkou pumpičku, za půl hodinky jsme tedy byli opět na cestě. (Poznatek: Je praktické mít náhradní duše, pumpičku a montpáky po ruce, nikoli až na dně brašny. Urychlí to práci. :-D)

Kousek před Görlitzem jsme dorazili na jedno z mnoha odpočívadel, kterými je cyklostezka na německé straně vybavena. Rychle jsme uvařili oběd, prohodili pár slov s prvními Čechy, které jsme potkali, a znovu jsme vyrazili polykat další kilometry. Když jsme dorazili k přírodnímu zábavnímu parku v regionu Neißeaue a uviděli v ohradě volně se pasoucího velblouda, mysleli jsme, že nás šálí zrak. Značka „Pozor, klokani!“ v Pechernu ale byla ještě větším překvapením. :-)

Počasí nám přálo :-)

Krajina byla už rovinatější, čas od času nás ale ještě potrápil prudší kopec. Za odměnu jsme si tedy v Bad Muskau dopřáli pivo a zmrzlinu, kterými jsme zároveň oslavili zlatý triumf našeho kolegy Jardy Kulhavého na OH v Londýně. Odjížděli jsme ale až okolo půl deváté, takže se dalo tušit, že se výlet opět trochu protáhne. Jako cíl cesty jsme si tedy zvolili malou vesničku Bahren, ve které mělo být podle mapy k dispozici ubytování.

Ve 22 hodin večer se nám zdálo poněkud žinantní na někoho klepat či zvonit, přesto jsme u směrovky Zimmer Frei zahnuli. Jaké bylo naše překvapení, když na nás z otevřeného okna sám od sebe vykoukl chlapík a o chvíli později i jeho plynně anglicky hovořící manželka. Slovo dalo slovo a my jsme s radostí vyměnili strniště ve svahu z předchozího dne za pohodlí posekaného anglického německého trávníku na oplocené zahradě.

Klosterstit St. Marienthal – Bahren
11:30–22:00
105,6 km (celkem 183,0 km)

Stanovali jsme na idylické zahrádce (foceno druhý den ráno)

Den první: chrastavské trápení

Než samotná cesta začala, museli jsme potřebné vybavení naložit na naše kola. To se napoprvé ukázalo jako prakticky nadlidský úkol a tak jsme samotným nakládáním strávili nepřiměřené množství času. Pak už jsme vyrazili k samotnému začátku naší trasy – pramenu řeky Nisy.

Soustruh, Stružák a Slúňa
u pramene Nisy

Ve 12:30 jsme konečně vyrazili a začali tak naši velkou cestu. :-) Ta pokračovala přes Liberec, Chrastavu a Hrádek nad Nisou až do Žitavy. V Chrastavě nás poprvé potrápilo počasí, kde jsme se tak tak vyhnuli přeháňce. Nutno také říct, že cesta do Chrastavy se ukázala z celé cesty jako nejhorší. Bylo to dáno jednak profilem trati, neustálým stoupáním a klesáním, nekvalitním asfaltem a především faktem, že jsme stále byli kousek od domova, na známém území. Aby problémů v Chrastavě nebylo málo, na tamním nádraží jsme ztratili jediný ostrý nůž, který jsme s sebou měli. Nepříjemností bylo zpočátku až moc a někteří z nás to chtěli i vzdát. Nakonec cestu zachránila vidina "vítězného" tataráku po dojezdu zpět do Jablonce nad Nisou – ta nás motivovala po zbytek cesty.

Trojmezí

Na druhou stranu, za Chrastavou a hlavně o pár kilometrů dál, při prvních německých kilometrech za Žitavou, jsme začali chápat, že významné denní porce kilometrů by nemusely být problém. Tím spíš, že víceméně celý zbytek trasy měl vést převážně po rovinkách, krásnou krajinou a po německy precizně vyrobeném a položeném asfaltovém podkladu. Za Žitavou jsme se zastavili na krátkou pauzu na Trojmezí – významném bodu, kde se potkávají hranice tří států: České republiky, Německa a Polska.

Jak cesta ubíhala a my polykali další kilometry, začalo se pomalu smrákat. V tu dobu jsme již tušili, že do cíle za světla nedojedeme. Kdybychom jen tušili, že to nebude poprvé. :-) Za naprosté tmy jsme lesní cyklostezkou projeli zajímavým údolím podél řeky Nisy, které bohužel pro samotnou tmu nebylo moc vidět. Za dne to musí být fantastický zážitek.

Ve 22:00 jsme se nakonec dostali do našeho cíle, městečka Klosterstit St. Marienthal, kde jsme plánovali najít kemp, kde bychom postavili stan. S naší "lámanou" němčinou to byl trochu problém, ale ochotní Němci i všudypřítomní turisti nám vždy rádi poradili. Nakonec jsme byli odkázáni na nejbližší pole u lesa. Nebylo to ideální, ale v daný čas asi nejlepší řešení. Ve 23:00 jsme dostavěli stan a mohli se těšit na další etapu.

Pramen Nisy – Klosterstit St. Marienthal
12:30–22:00
77,4 km (celkem 77,4 km)

První ležení a provizorní „garáž“ na kola (foceno druhý den ráno)

„Já bych to nejel ani autem…“

I takové jsme dostávali reakce v průběhu cesty od našich příbuzných, když jsme se v srpnu letošního roku vypravili na zajímavé cyklistické dobrodružství. Jako tým Worms Česky, ve složení Slúňa (paní Soustruhová), Soustruh a Stružák, jsme se vydali k moři.

Populární cyklostezka Odra-Nisa končící u Baltského moře se nám stala kamarádem i "domovem" na celý jeden týden. Čekalo na nás minimálně 630 km podél německo-polských hranic, které jsme chtěli zvládnout za 6 nebo 7 dní. To znamená porci okolo 100 km za den. Vzhledem k tomu, že jsme jeli v plné polní, se spacáky, stanem a veškerým vybavením, nevěděli jsme, co od podobné porce kilometrů za den čekat.

Jak to dopadlo se můžete přesvědčit v sérii krátkých článků, které začneme v denních intervalech uvádět od příští soboty.

cesta podél řek

4. díl - Worms 3D, Worms 4, Worms Ultimate Mayhem

 Vsadím se, že o červech jste slyšeli už mnohé. Pravděpodobě jen to dobré. Jenže s Worms 3D přišla prakticky největši kontroverze v moderních dějinách červů, kdy se proti sobě střetly dvě znesvářené skupiny hráčů: ti, kteří se až do krve bili proti 3D červům a ti ostatní, kterým nějaké 3D vůbec nevadilo, a možná že i díky tomu se jim červi zalíbili.

Ale ať už se Team17 v roce 2003 svezl na módní vlně nebo ne, jednalo se vlastně o převratnou změnu, kterou se v T17 pokoušeli prosadit celkem čtyřikrát na mnoha různých platformách. Klasická strategická hra v 3D prostředí dostala zcela nový rozměr. A byla podle toho úspěšná. Červi totiž neztratili nic ze svého vtipu ani hratelnosti, ačkoliv nebylo tak jednoduché se nejdříve zorientovat v 3D prostoru a občas se muselo tvrdě bojovat nejen s nepřítelem, nýbrž i s kamerou, jejíž zkrocení se ukázalo být docela náročné. Ovládání také nebylo nejprve úplně jasné a pro některé chuťovky (posouvání kamery v pohledu shora) bylo nutné se nejdříve podívat do manuálu.

Z 2D prostředí zůstaly zachovány jak obrovské možnosti úprav schémat, tak Wormpot z WWP, se kterým bylo vždycky možné si navolit něco extra. :-) Kromě předpřipravených map jste si mohli vygenerovat náhodné krajiny pomocí speciálního generátoru. Stejně tak byla přítomna síťová hra po LAN nebo v Internetu, kde však existoval jeden háček: museli jste se připojit pomocí GameSpy účtu, v čemž vám mohl pomoci program GameSpy Arcade, který byl ke hře přikládán. Pro síťovou hru však nebyl vůbec nutný. A zbraně? Méně než ve WWP, ale stále neskutečná švanda! Klasiky jako bazuka, granát, brokovnice, ovce, babička, svatý granát a další zde všechny zůstaly, několik dalších unikátů se už v žádném jiném díle neobjevilo, jako třeba foukačka nebo lepkavý granát.

Uběhly dva roky a objevil se přímý nástupce. Worms 4 Mayhem (v české mutaci Totální nářez) přinesl opět téměř revoluční změny. Především možnost obléct si červíky do nejrůznějších čepiček, brýlí, rukavic, dát jim vousy, nastavit si vlastní smrtící zbraň... Mapy ve Worms 4 byly mnohem uhlazenější než v případě Worms 3D, hůře se ničil povrch, na druhou stranu Worms 4 přinesly hromadu nových zbraní. Osvědčené věci jako bazuku, ovci a další doplnil hvězdný prach, strážní dělo, hovězí nálet, únos mimozemšťany, povodeň, dřevěná palička a další; k pohybu šlo použít vedle běžných věcí i Ikarův lektvar a k vlastní ochraně bublinu. Dále se ve Worms 4 ukázalo několik nových herních módů, Ničení, Domovina, Přeživší a Zničit vlajku. Zlepšila se taktéž kamera, která byla kritizována ve Worms 3D, nicméně stále to nebylo úplně to pravé ořechové. Síťová hra Worms 4 je dodnes docela aktivní, i když hlavně jsou zastoupeny slovanské národy v čele s Ruskem.

Uplynulo pár dalších let... a v roce 2011 se Team17 rozhodl vydat Worms Ultimate Mayhem, jakousi sběratelskou edici 3D červíků, která obsahuje mise a mapy jak z Worms 3D, tak z Worms 4. Nicméně pro tento díl rozhodně nemám dobrá slova. Mise z Worms 3D musely být přepracovány (hlavně kvůli zbraním) a nejsem si úplně jistý, zda se jedná o kvalitně odvedenou práci. Naproti tomu chválím nadabování misí ze čtyřky, konečně nemluví červi řečí me-me. Co mě ale úplně dostalo, jsou systémové nároky. Na mém Pentiu 4 s kartou Radeon HD 5670 hra běží v 15 snímcích za sekundu, zatímco předchozí díly běžely na plných 60. Možná k tomu přispěly nové grafické efekty (některé se docela povedly) a dynamické stíny pro všechny objekty, které ovšem nelze vypnout. A třeba už kvůli tomu se tento díl nedočkal tak vysoké popularity a nepomohly mu ani nepříliš pozitivní recenze na známých herních serverech. Drobná vylepšení kamery a Picture-in-Picture pohled při střílení jsou sice fajn, ale některé další chyby z Worms 4 stejně opraveny nebyly. Za rok navíc vyšly pouze dvě aktualizace tohoto titulu, které neopravily přílišnou HW náročnost. S jistým odstupem si dovoluji tento díl prohlásit za promarněnou příležitost dostat 3D červy k více lidem a umlčet věčné kritiky.

Možná si říkáte, že jsem jeden díl vynechal. Ano, mezi 3D a 4 vyšel ještě jeden. Worms Forts: Under Siege. Jenže to je tak speciální červí kousek, že jsem si ho raději nechal až do dalšího dílu. :-)

3. díl: WA, WWP (1999, 2001)

Po úspěšných Worms 2 přišly v letech 1999 a 2001 dva díly, které svou slávu drží dodnes. Platí to obzvlášť pro Worms Armageddon, které mnozí hráči považují za nejlepší wormíky vůbec.

Jak Worms Armageddon, tak Worms World Party se nesly v duchu Worms 2. Faktory jako jednoduchá kreslená grafika, barevné prostředí a fantastická zvuková kulisa přikovaly nejednoho z nás na několik hodin před klávesnici. Samozřejmostí tou dobou byla hra s přáteli, jak na jednom PC, tak vzdáleně, přes WormNet.

Hráči měli možnost si zahrát 33 misí ve WA a hned celých 45 ve WWP. Některé mise patří k legendárním dodnes. Jeden příklad za všechny, 9. mise Armageddonů: Water Surprise! Mise se odehrává v Paříži, nepřítel se schovává pod Eiffelovou věží a má leteckou podporu. Neváhá tak na vaše červy spustit napalmový nálet, kdykoli se cítí ohrožen. Vaši jedinou šancí je ukořistit bednu, kterou autoři umístili až na samotný vrcholek známé pařížské dominanty. Co v bedně naleznete si nechte jako překvapení (pokud patříte k hráčům, kteří tuto misi ještě nehráli). :-)

Proč si ale i 13 let stará hra udržela hráče, proč se k ní všichni rádi vrací, proč se stále pořádají turnaje? Co dělá hru tak výjimečnou oproti ostatním kouskům z továren Team17?

Je to především fakt, že hráči si mohou sami vytvářet nová herní prostředí, do hry (mapy – jak na ně jsem popsal v návodu), stejně tak jako vlastní schémata. To podporuje vznik nových módů, kterých je opravdu habaděj. :-) Připočtěme fakt, že pro WA stále vznikají nové patche a legenda je na světě.

Worms World Party je z hlediska hratelnosti stejně dobrou hrou, ale právě absence patchů, komplikovanější vytváření vlastních map a nedostatečná hráčská komunita ji staví až za Worms Armageddon. Koneckonců, přečtěte si stručné srovnání těchto dvou na našem webu.

2. díl: Worms 2 (1997)

Už to je nějaký ten pátek, kdy jsem na jednom CD objevil hratelnou demoverzi Worms 2. Byla to hra, kterou jsem si i přesto, že měla jen jedno prostředí, pouštěl a hrál pořád dokola, objevoval jsem, co dokážou zbraně, co všechno jde zničit, jak daleko voda vystoupá při náhlé smrti a další podobné kraviny.

Dnes přemýšlím, co mě na té hře tak mohlo chytnout. Byla to ta prehistorická, ale krutopřísně miloučká grafika, nebo snad úchylně znějící zvukové efekty, které červi vyluzovali pokaždé, když skočili, vystřelili, spadli, natloukli si ocas, nadávali protivníkovi a já už nevím co ještě?
To všechno mohlo jen přispět k úspěchu, kterého se druhá generace červů zaslouženě dočkala. V podobném duchu se totiž nesly i následující tituly, Worms Armageddon a Worms World Party. Kombinace mírumilovných červíků, roztomilé kreslené grafiky, podmanivé hudby, šílených vražedných nástrojů všeho druhu a možnosti přizpůsobit si svůj tým (ať už vlaječkou, vlastními jmény nebo třeba zvuky) zaujala pařmeny na celém světě. Nejde si taky nevzpomenout na úžasné krátké filmečky, které se pouštěly vždy po spuštění hry (a které teď Team17 uveřejňuje na svém Facebook profilu. Vzpomínáte na baseballku? ). Nejúžasnější na tom ovšem bylo, že se to dalo hrát s přáteli! Ten pohled na tváři protivníka, když mu zničíte jeho posledního červa, je prostě nepopsatelný, stejně jako ten, když něco zkazíte vy sami. Samozřejmě hra obsahovala i singleplayerovou kampaň složenou z 45 úrovní, přičemž poslední level byl sakra vražedný.


Mnohé ze zbraní a superzbraní se představily právě zde, stejně tak grafika, která se v druhé generaci červů prakticky nezměnila. Svůj původ zde mají i některé zvukové banky včetně té nejslavnější, anglické, mohli jste si navíc mohli vytvořit a vložit do hry svoje vlastní pomocí přiloženého editoru.

Další z těch větších věcí byla hra po Internetu nebo LAN. Opět věc, která k obrazovkám dokázala připoutat na další hodiny (a majitele modemového připojení zkasírovat o nehezkou sumu peněz). Její systém se totiž prakticky neliší od nových Worms Armageddon nebo Worms World Party – základ tedy tvoří místnosti, ve kterých se dá chatovat a zakládat hry, do kterých se následně připojují další hráči. Rozdíl je v mnohem rozmanitějším nastavení hry pro hostitele, bylo možné třeba omezit počet týmů na jednoho hráče. Do jedné hry se tehdy mohlo zapojit až 6 hráčů s až 8 týmy a 18 červy a hru mohlo zároveň s nimi sledovat až 12 spectatorů. V dobách největší slávy hrálo Worms 2 přes síť asi 200 lidí současně. A bonbonek na závěr, server, který síťovou hru zajišťuje, je i po 15 letech stále plně funkční.

Zkrátka a dobře, druzí červíci se stali hrou, která jen tak nezastará a pořád je radost ji hrát, i když i ona má své neduhy, jako třeba nízké rozlišení ve hře. A teď už mě nerušte, jdu oprášit plechovku s červy...

(P.S.: Zapomněl bych na lano ninjů. Ultimátní to přesunovací nástroj. Už v době Worms 2 se hrál shopper. :-))

Poznatky k Worms Revolution

Jestli vás zajímá vývoj nového titulu z červí série, tedy Worms Revolution, sestavil jsem (já, Paulos) pro vás seznam takových informací, které už o něm víme. Podařilo se mi toho tam vecpat docela dost. :-) Vypadá to, že po dlouhé době to bude skutečně inovativní titul na červí scéně.

Grafika

• Plně 3D grafika v popředí i pozadí 
• Hra probíhá v 2D v pohledu z boku 
• Nový engine vyvíjený od nuly, zajistí více částicových efektů, než bylo doteď možné 
• Nový oheň, nový kouř

Fyzika a voda

• (video s ukázkami)
• Nový fyzikální engine, dynamické objekty 
• Explodující předměty (třeba zapalovač)  / nádoby s vodou / zkumavky, které po výbuchu uvolní jed.
• Různé mušle a další předměty, které se mohou prostě odkutálet.
• Přítomnost dynamické vody, která nezabíjí, ale ovlivňuje červy (můžeme jimi i posunovat).
• Střílet se z vody dost dobře nedá, voda ovlivňuje trajektorii projektilů/zbraní a zpomaluje je .
• Voda se chová jako jed – ubírá potopeným červům zdraví na konci každého tahu.
• Nové zbraně, které využívají vodu – vodní nálet, vodní "pumpa".
• Vodní "jeskyně", do kterých se lze prostřílet a nechat vytéct vodu pryč.
• Zbraně jsou ovlivněny fyzikálními podmínkami – př. betonový osel.

Červi a úpravy

• 4 třídy  
• Scout
  malý a rychlý, skáče daleko a vysoko, lehký, nechá se daleko odhodit, kope malé tunely, kam se ostatní třídy nevlezou  
• Soldier
  v podstatě současní červi, střední skoky, normálně těžcí, pohyb normální rychlostí  
• Scientist
  třída, která může stavět strážní děla, magnety apod. – chytřejší než ostatní; nafouknutá hlava 
• Heavy
  největší a nejtěžší ze všech, pomalý, jetpack jede v režimu přetížení, žere dost paliva :-) ale je silný, třeba odhazuje nepřátele nejdále s baseballkou či ranou pěstí 

• Červi utrpí fyzická poranění. :-) (náplasti, vylámané zuby, páska přes oko – grafické hračičky)
• Některé animace byly snad vytvářeny technikou motion capture?  
• Možnost volby čepiček, vlasů, brýlí, hrobečků, vítězných tanců, zvukových bank a tzv. Trinkets -malých předmětů, jen pro okrasu, takové malé osobní trofeje (fotbalový míč, mikrofon, plyšový medvídek, lebka a další :-)), kterými se červi mohou chlubit při hře, ale větší význam nemají. 
  
• Pro každou akci bude teď ve zvukové bance několik možných odpovědí, nebudou se prý tak často opakovat (zdroj).

Herní módy

• Deathmatch - mód s veškerými vymoženostmi nových červů, zahrnuje vodu, dynamické objekty, zbraně manipulující s vodou apod.
• Forts - obdoba Forts v předchozích dílech (týmy bojují proti sobě na dvou hradech oddělených vodou), avšak hrady vypadají více jako hrady a vnitřek je průchozí - viz obrázek vpravo.
• Classic - klasika bez různých červích tříd, bez vody a dalších dynamických objektů. Vhodný zejména pro "červí puritány." :-)

Zbraně

• Celkem 45 zbraní v inventáři
• Klasické zbraně jako bazuka, granát :-)
• Oblíbené zbraně z minulých dílů (ovečka, svatý ruční granát, kráčející babička, oslík...)
• Nové zbraně související s vodou - vodní pumpa, sáček s vodou, vodní nálet...
• Portál odčerpávající vodu z údolí
• Klíč (Wrench) - pro opravu rozbitých nástrojů nebo předmětů
• Boggy B - superzbraň, létající červ, který zaútočí granátem, kamkoliv mu ukážete
• Telekineze / UFO - přesun předmětů
• Výměna červů - dva červi si prohodí pozice

Cena a dostupnost

• 15 dolarů :-)
• Vyjde na konci září / začátku října tohoto roku (2012) 
• Platformy: Xbox Live Arcade, PlayStation Network, PC (Steam) 
• Zdroj: rozhovor na E3 2012

Vývojářské diáře

• The History of Worms 
• Landscapes, Physics Objects and Dynamic Water
• Classes and Customization
• Game Modes
• Weapons and Gameplay Tips

O dalších novinkách se budeme snažit pravidelně informovat, ať už prostřednictvím tohoto blogu (v případě rozsáhlejších informací), nebo našeho profilu na Facebooku.