Den druhý: pozor, klokani!

Kuchyně a jídelna pro jakékoli počasí

Druhý den jsme začali stylově, jak se na správnou cyklistickou túru sluší – hned při cestě z pole na silnici utrpělo Slúnino zadní kolo defekt. Pochopitelně jsme ale měli náhradní duše a velkou pumpičku, za půl hodinky jsme tedy byli opět na cestě. (Poznatek: Je praktické mít náhradní duše, pumpičku a montpáky po ruce, nikoli až na dně brašny. Urychlí to práci. :-D)

Kousek před Görlitzem jsme dorazili na jedno z mnoha odpočívadel, kterými je cyklostezka na německé straně vybavena. Rychle jsme uvařili oběd, prohodili pár slov s prvními Čechy, které jsme potkali, a znovu jsme vyrazili polykat další kilometry. Když jsme dorazili k přírodnímu zábavnímu parku v regionu Neißeaue a uviděli v ohradě volně se pasoucího velblouda, mysleli jsme, že nás šálí zrak. Značka „Pozor, klokani!“ v Pechernu ale byla ještě větším překvapením. :-)

Počasí nám přálo :-)

Krajina byla už rovinatější, čas od času nás ale ještě potrápil prudší kopec. Za odměnu jsme si tedy v Bad Muskau dopřáli pivo a zmrzlinu, kterými jsme zároveň oslavili zlatý triumf našeho kolegy Jardy Kulhavého na OH v Londýně. Odjížděli jsme ale až okolo půl deváté, takže se dalo tušit, že se výlet opět trochu protáhne. Jako cíl cesty jsme si tedy zvolili malou vesničku Bahren, ve které mělo být podle mapy k dispozici ubytování.

Ve 22 hodin večer se nám zdálo poněkud žinantní na někoho klepat či zvonit, přesto jsme u směrovky Zimmer Frei zahnuli. Jaké bylo naše překvapení, když na nás z otevřeného okna sám od sebe vykoukl chlapík a o chvíli později i jeho plynně anglicky hovořící manželka. Slovo dalo slovo a my jsme s radostí vyměnili strniště ve svahu z předchozího dne za pohodlí posekaného anglického německého trávníku na oplocené zahradě.

Klosterstit St. Marienthal – Bahren
11:30–22:00
105,6 km (celkem 183,0 km)

Stanovali jsme na idylické zahrádce (foceno druhý den ráno)