22. října 2012

Den třetí: štěstí za 20 centů

Stále v šoku z kvalitního místa spánku a příjemné paní jsme se probudili do dalšího dne. Aby našich překvapení nebylo málo, paní nám ráno nabídla snídani. Nejprve kávu, poté se nabídla, že zajede do vesnice pro pečivo a něco na zub. To vše za cenu pět euro na osobu – luxusní cena za luxusní snídani. V tu dobu jsme si poprvé uvědomili výjimečnost německých potravin. Ať to byly výtečné salámy a sýry, samotné pečivo nebo i obyčejná marmeláda, vše bylo o třídu lepší, než na co jsme byli zvyklí.

Ošetřili jsme první zranění naší cesty (Stružák si nakopl prostředníček o stojan na slunečník :-D) a vyrazili jsme na cestu. Po pár kilometrech jsme dojeli do města Forst, kde nás překvapilo velké množství zničených mostů mezi německou a polskou stranou. Neplánovaně dlouhá zastávka nás však čekala v městečku Guben, kde jsme se původně stavili pouze na oběd (řízek a bramborový salát).

Německá policie a jejich hlavolam
Po obědě se ozvala příroda a Slúňa se tak vydala na nedaleké veřejné záchodky. Když se po pár minutách nevracela, začali jsme se Soustruhem mít starosti a tak jsme se vydali na průzkum terénu. Slúňu jsme našli (sice až na druhý pokus) zamčenou, ale naštěstí živou a zdravou. Záchodky s mechanismem na euromince nešly otevřít ani z jedné strany. Stružák se svoji lámanou němčinou vyjednával na městských informacích tak dlouho, až situaci přijela řešit místní policie. Naděje, že alespoň oni budou umět anglicky, rychle pohasla. Zatímco veřejná nebezpečnost za doprovodu paní z místních technických služeb se snažila osvobodit nebohou Slúňu, čas běžel a nám stále zbývala slušná porce kilometrů do cíle. Naše návrhy, že zkusíme zámek odšroubovat cyklistickým nářadím, se s úspěchem nesetkaly. Záchranu přinesl až pán s hasákem, který zámek otočil, otevřel dveře a naše „štěstí za 20 centů“ tak bylo po více než 60 minutách (!) konečně venku. :-)

Malebné město s nemalebným
názvem – Eisenhüttenstadt
Ochuzeni o drahocenný čas jsme se vydali do dalších kilometrů. Cestou jsme se pokochali u soutoku Odry a Nisy, kde jsme se chtěli napojit pivem. Jaká to smůla, že v pondělí jedeme okolo hospody, která je otevřená 6 dní v týdnu, ale v pondělí ne (jak se do budoucna ukázalo, podobnou smůlu jsme neměli mít naposled). A tak jsme se alespoň zastavili na zmrzlinu ve vesničce s krkolomným názvem Eisenhüttenstadt. Na závěr nás čekalo několik příjemně rovinatých kilometrů podél přírodní hráze, kde jedinou vadou na kráse byli všudypřítomní komáři. Základem bylo mít zavřenou pusu (hláška, která se v mírné obdobě stala mottem dne).

Pondělní etapu jsme ukončili v kempu u jezera Helenesee, které mimochodem vzniklo zaplavením povrchového dolu v roce 1958. Na vrátnici ve 22:15 nikdo nebyl, a tak jsme se pozvali dál sami. Nejprve jsme hledali vhodné místo k utáboření, nakonec jsme se usadili na místě pro karavany.

Bahren – Helenesee
11:00–22:15
116,1 km (celkem 299,1 km)

kemp, fotka pochází z druhého dne ráno

Žádné komentáře:

Okomentovat

Worms: Clan Wars

Po dlouhé době se hlásíme z našeho blogu a přinášíme stručné informace o nově chystané hře, která má vyjít ve třetím čtvrtletí tohoto rok...