Na jeho okraji jsme se ocitli za pár chvil, z průjezdu tímto šedesátitisícovým městem se ale stala noční můra. Cyklostezka se nám ztratila hned na začátku kvůli různým uzavírkám a mapa, kterou jsme měli, bohužel nebyla dost podrobná. Opět se nám vyplnilo, že každý den nás čeká jeden větší problém, který nás minimálně hodinku zdrží. Než jsme se ve městě konečně zorientovali (a našli sami sebe na mapě), bylo poledne. Usadili jsme se tak do místní pekárny, nakoupili další skvělé sladké zákusky a pracovali na zlepšení nálady. Po „obědě“ jsme ještě doplnili zásoby jídla i vody a vyrazili jsme dál.
Cyklostezka se nyní rozdvojovala a my si mohli vybrat mezi asfaltovými cestami s hustým provozem, nebo nezpevněnou alternativní trasou. V očekávání široké písčité cesty jsme zvolili druhou variantu. Cesta ale poměrně brzy přešla v úzké vyjeté koleje zarostlé drny, na kterých kola plně naložená bagáží opravdu nepříjemně nadskakovala. Soustruhovi se na této kodrcavé cestě uvolnil foťák připevněný shora pod gumicuky tak, „aby byl pořád po ruce“, a nárazem o zadní kolo přišel o filtr a předsádku. Kousek závitu předsádky navíc zapadl mezi tubusy vysouvacího objektivu, chirurgicky přesný zásah jídelním nožem (kterým jsme zaseknutý kousek natlačili kamsi do útrob fotoaparátu :-D) ale fotoaparát opět zprovoznil.
Pokračovali jsme dále po alternativní trase, až jsme dojeli k místu, kde jsme očekávali menší lávku nebo můstek – trasa vedla přes řeku. Nic takového zde však pochopitelně nebylo, takže jsme se zuli a hurá do brodu. Jak se později ukázalo, ani tato naivita nebyla naší poslední. :-) Pro tento den to však naštěstí bylo poslední zdržení, po krátkém usušení jsme tedy vyrazili a další kilometry již ubíhaly svižně.
V Kienitzu jsme se chtěli zastavit na jedno vítězné pivo, opět jsme ale narazili na zavřenou hospodu – tato pro změnu každé úterý. Další podnik o pár stovek metrů dál ale otevřený byl, a my jsme tak mohli hodinku posedět a s pivem a zmrzlinou v ruce naplánovat večerní jízdu. Po dalších dvou hodinách, tedy okolo desáté, jsme dorazili do Hohenwutzenu, a i když jsme hledáním vhodného místa pro stan strávili další hodinu, mohli jsme s ujetou porcí kilometrů uplynulý den zhodnotit jako úspěšný.
Helenesee – Hohenwutzen
10:20–22:00
106,4 km (celkem 405,5 km)
Žádné komentáře:
Okomentovat