5. díl: Teeworlds

Na opravdový klenot a vynikající multiplayerovou řežbu narážíme v pátém díle našeho seriálu.

Stejně jako v případě Cannonhill se jedná o realtime hru, na odpočinek mezi jednotlivými tahy můžete tudíž zapomenout. "Děj" se odehrává v prostředí podobném jeskynním mapám ve Worms Armageddon. Mapy jsou poměrně členité a jsou tak jako stvořené pro rychlou akci plnou skoků a pohybu na laně.

Hru lze hrát výhradně online proti ostatním "živým" hráčům. Po spuštění hry se zobrazí seznam dostupných serverů s počtem aktuálně připojených hráčů (podobně jako např. ve hře Trackmania). V okamžiku připojení do konkrétní hry začnete soupeřit s ostatními.

K tomu máte k dispozici hned několik zbraní (bazuka, laserové dělo, brokovnice apod.). Pro ovládání vašeho pajduláka vám pak slouží jak klávesnice (pohyb vlevo, vpravo, skoky), ale současně i myš (výběr zbraně, určování směru střelby, ovládání lana). Skloubit už jen samotný pohyb na laně vyžaduje cvik, v kombinaci s přesnou střelbou se pak jedná o skutečný oříšek. Jakmile se ale vše naučíte, pohyb působí neskutečně přirozeně a svižně.

Aby toho nebylo málo, na výběr je krom klasického módu Deathmatch (všichni proti všem, aneb kdo přežije, vyhraje), také legendární Capture the Flag, který známe z většiny her podobného ražení (včetně WA nebo Worms Reloaded - kde je tento mód "nahrazen" novou zbraní Uctívání boha).

Vysoce návyková hratelnost, příjemné grafické zpracování a možnost hry po síti jsou důvody, proč se Teewords řadí mezi nejlepší freeware hry s podobnou tematikou.

(Stahujte z oficiálních stránek hry.)

4. díl: Cannonhill

Dnešní díl bude poněkud netradiční. Hra Cannonhill se snad nenechala inspirovat přímo wormíky, přesto můžeme naleznout určité podobnosti.

Celá hra se odehrává na dvojrozměrné zasněžené krajině, kde proti sobě bojují 2-4 kanóny. Můžete si tak zahrát až se 3 lidskými protihráči na jednom PC, případně nechat zbylé ovládané počítačem. Princip hry je jednoduchý - pomocí správně nastaveného úhlu a směru střelby zničit ostatní. Na rozdíl od wormíků neprobíhá hra tahově, ale všichni hrají naráz, což přidává hře na adrenalinu (obzvlášť při hře všech 4 hráčů). Počítačem ovládané týmy navíc nejsou žádné sušenky a porazit je není nic jednoduchého.

Na hru tohoto typu je poměrně pestrá i nabídka zbraní. Kromě klasických dělových koulí a raket naleznete také sněhovou kouli, která se dá využít k různým účelům - můžete nepřítele zasypat sněhem a znemožnit mu tak střelbu, nebo naopak vystřelit kouli k sobě a vytvořit tak hradbu, přes kterou se nepřítel bude jen těžko dostávat. Kdyby vám některá ze zbraní došla, je možné získat další z beden, které padají z nebe.

Sečteno podtrženo, Cannonhill není hrou, která by dokázala zabavit na dlouhé zimní večery a vydržet po několik let, ale může přijtí vhod jako fajnová a hlavně rychlá zábava pro odreagování.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek Bonuswebu.)

3. díl: WarMUX

Ve třetím díle se setkáme s prozatím nejpropracovanějším "klonem" klasických wormíků. Hra WarMUX (dříve známá pod názvem Wormux) nabízí slušnou porci zábavy.

Princip hry je v podstatě totožný s hrami od Team17 - máte svůj tým "bojovníků" a pomocí rozličných zbraní se snažíte zabít soupeře. Jeden tým pak může čítat až 10 zvířátek. Ano, místo červů zde mají členové týmu podobu různých zvířat. Ta jsou navíc inspirovaná "postavami" z prostředí různých aplikací - můžete si tak zahrát za lišky z Firefoxu, holuby Pidginu, nebo čuníky Snort.

Vše je vyvedeno v perfektní grafice a celé prostředí tak působí velice pozitivně a příjemně. Ve hře je na výběr hned z několika herních prostředí, která jsou možná ještě rozmanitější než ve Worms Armageddon.

Rozmanitá je rovněž nabídka zbraní, se kterými si tvůrci hry skutečně vyhráli. Mezi arzenál vašeho týmu pak patří klasické zbraně známé z WA či WWP, ale i některé nové nebo pozměné. Velice vtipně působí např. injekční stříkačka (nepřítele nakazí smrtelnou nemocí), facka (doprovázená výborným zvukovým efektem proplesknutí), místo tradičního padáku se používá skupina nafukovacích balónků.

Poněkud kostrbatě snad působí některé pohyby. Setkáte se sice se dvěma typy skoků (oba dopředu), ale jejich odhad a načasování není vždy jednoduché a natolik intuitivní jako např. u Worms Armageddon. Velkou slabinou je také námořní kotva (obdoba lana), kde jeho ovladatelnost značně pokulhává a kazí jinak výborný herní zážitek.

Inspirace hry společnosti Team17 je u hry WarMUX očividná, ale WarMUX se zároveň snaží vnášet do hry svůj punc originality a dlouhotrvající hratelnosti. Tomu pomáhá především množství zbraní a škála herních prostředí, ale také již zmíněná detailní a poutavá grafická stránka. Perličkou na závěr zůstává fakt, že hra je v češtině a podporuje hru po síti.

(Hru si můžete stáhnout z oficiálních stránek hry.)

2. díl: Worms Breakout

Můžete se nechat inspirovat dvěma starými, špatně hratelnými a graficky nezajímavými hrami, ty skloubit dohromady a vytvořit totální propadák. Nebo udělate přesně pravý opak, stejně jako to udělal tvůrce hry Worms Breakout. Hra velice zajímavou formou kombinuje základní herní prvky legendární hry Arkanoid a neméně populárních Worms.

Základním princem hry je, stejně jako v Arkanoidu, pomocí míčku a malé plošinky vybít všechny kostky dané úrovně a dostat se tak o úroveň dál. Na inspiraci wormíky narazíte hned na prvním kroku. Pomocí směrových šipek totiž neovládáte obyčenou plošinku, nýbrž traverzu známou například z Worms Armageddon. Aby toho nebylo málo, stojí na ní sám červ.

V "arkanoidních" hrách jsme zvyklí na to, že čas od času ze zničené kostky spadne nějaký ten bonus. Zde je vše dovedeno k dokonalé souhře s herní sérií Worms. Kromě klasických bonusů (delší plošinka, zpomalení míčku, více míčků současně) totiž padají i zbraně jako bazuka, granát, brokovnice či banánová bomba. Soustředit se pak na dráhu samotné traverzy, aby odrážela míček, a zároveň mířit granátem či brokovnicí na zbylé kostky pak vyžaduje cvik a několik nejedno propocené triko. Do další úrovně lze postoupit i bez používání daných zbraní, ale tím se hra stává klasickým arkanoidem s červivou grafikou.

Právě grafická stránka je dalším velkým plusem celé hry. Hra jako by z oka vypadla Worms Armageddon - setkáme se tak se známými červy, ale i zbraněmi. Krom toho i bonusy, které z kostek padají mají formu beden známých z WA či WWP. Narazíme i na klasický vzhled lékárniček, kterých když nasbíráte dostatek, budete odměněni životem (míčkem) navíc.

Kombinace dvou zdánlivě neslučitelných her je vysoce chytlavá a poutavá. Hra Worms Breakout se stala příjemným překvapením a zábavou nejen pro fanoušky Arkanoidu či samotných Worms.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek BonusWebu.)

1. díl: JAWC

První díl našeho seriálu Červíci v převleku začínáme trochu netradičně, jelikož hra JAWC se řadí mezi 3D variace hry. Než se pustíme do podrobnějšího představení, zdůrazníme fakt, že hra byla vydána v roce 2002 - dobrý rok před vydáním prvních 3D wormíků od Team17.

Na prakticky první trojrozměrné zpracování oblíbeného tématu je hra zpracována skvěle. Ve hře se setkáme s několika známými zbraněmi jako je bazuka, dva typy granátů, ovce, dynamit, ale také banánová bomba nebo raketový nálet.

Samotný zápas se odehrává na ostrovních mapách, přičemž je možné si zvolit hned několik různých prostředí. Ostrov může mít podobu písečné pláže, na které se válejí skleněné láhve s tajemnými vzkazy a kolem poletují motýli, ale podíváte se i do pekla nebo vtipně zpracovaného zimního ostrova, kde narazíte na červy zamrzlé v ledu nebo "hranaté" sněhuláky. :-)

V klání proti sobě stojí dva čtyřčlenné týmy, u jednoho počítače je tak fyzicky vyžadována přítomnost druhého hráče. Významným problémem hry je tak mírně chaotická kamera a samotné ovládání. Těžko se ovládá nejen pohyb červa, ale komplikované je hlavně míření s jednotlivými zbraněmi. Nepotěší ani absence skákání.

Suma sumárum, v roce 2002 se jistě jednalo o skvělou zábavu a výbornou hratelnost v neznámém (trojrozměrném) prostředí. Na poli freeware her by hra obstála pravděpodobně i dnes. Po devíti letech však vnímáme svět červů jinak a příznivcům 3D zpracování nezbývá než sáhnout po mnohem kvalitnějších a hratelnějších hrách přímo od Team17.

(Hru si můžete stáhnout ze stránek BonusWebu.)

Seriál Červíci v převleku

Nový seriál na našem blogu se bude odvíjet v podobném duchu, jako tomu bylo kdysi u série článků Kdo je kdo.

Jelikož máme rok 2011, bude série Červíci v převleku čítat 11 dílů. Počínaje příštím pondělím (10. ledna) vám každý týden stručně představíme jednu z her, které se nějakým způsobem nechaly inspirovat herní sérií Worms.

V průběhu příštích týdnů tak narazíme na kousky poměrně zdařilé a hratelné, setkáme se ale i s nepovedenými atrapami. Nakonec však zřejmě zjistíme, že na "pravé" červy z dílny Team17 nic nemá.

P. S.: Pokud někdo z vás zná některou z her nějak lépe nebo s ní má zajímavé zkušenosti, neváhejte se nám ozvat - rádi vaši stručnou recenzi a poznatky zveřejníme jako jeden z dílů seriálu. :-)

• 1. díl - JAWC (10. 1. 2011)
• 2. díl - Worms Breakout (17. 1. 2011)
• 3. díl - WarMUX (24. 1. 2011)
• 4. díl - Cannonhill (31. 1. 2011)
• 5. díl - Teewords (7. 2. 2011)
• 6. díl - Worms (14. 2. 2011)
• 7. díl - Dobidob Worm (21. 2. 2011)
• 8. díl - Worms Arena 2 (7. 3. 2011) – sepsal morrelo
• 9. díl - Scorched 3D (14. 3. 2011) – sepsal Paulos
• 10. díl - Hedgewars (21. 3. 2011)
• 11. díl - Liero & spol. (4. 4. 2011)

 A malý bonus nakonec.

• 12. díl - Worms Realtime (31. 1. 2012) – sepsal SUK

Byl jednou jeden... metal

Společně se Soustruhem a pár kamarády jsme letos navštívili byli svědky několika skvělých koncertů na různých místech. Rádi bychom vám tak dali rady a doporučení, kterou skupinu či místo si nenechat ujít a čemu je, dle našeho názoru, lepší se vyhnout. :-)

Axxis, Exit klub Chmelnice

První akce nového roku se nakonec ukázala jako velmi milé překvapení a rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Pod to se podepsaly i skvělé prostory. Exit klub Chmelnice má kapacitu cca 500 lidí a na koncert zdaleka nebylo vyprodáno. Předkapely Mad Max a Eagleheart byly příjemným zpestřením a Axxis předvedli, proč jsou na hudební scéně již 20 let zcela zaslouženě.

Metalfest Open Air, Plzeň

První ročník metalového festivalu v městě piva předznamenával velké věci. Největším pozitivem celé akce byl jednoznačně skvělý areál. Díky tomu, jak hlediště stoupá, je krásně vidět i ze zadních řad, dřevěné lavičky poskytují dostatek pohodlí pro odpočinek.

Hudební program byl více, než luxusní – mezi nejlepší mohu zařadit švýcarské folkmetalisty Eluveitie, finské Korpiklaani a švédské Deathstars. Teprve zde jsme objevili českou kapelu Citron, kterou jsme do konce roku živě viděli ještě dvakrát. Bezkonkurenčním zážitkem však byl závěr festivalu s Hammerfall. Vše se sešlo tak krásně, že jsme na pódiu sledovali metal a hned vedle na velkoplošné obrazovce vítězné finále MS v hokeji. Při hromadném zpěvu hymny jsme zapomněli i na to, že půllitr Plzně nás vyšel na 38 Kč.

Masters of Rock, Vizovice

Po skvělém ročníku 2009 jsme čekali, co nám tento tradiční festival na jihu Moravy přinese letos. Prostředí se nezměnilo – levné pivo u stánku hasičů a příjemné městečko Vizovice nám ke štěstí stačí. Hudebně byl rok 2010 přecijen o něco slabší než předcházející ročník. Nicméně koncerty kapel jako Epica, Primal Fear, Gamma Ray a Accept stále patřily mezi hudební špičku. Mezi zajímavosti můžeme zařadit finku Tarju Turunen zpívající Dvořákovu Rusalku v češtině. Festival zakončili ve velkém stylu „divadelním přestavením“ finské příšerky Lordi.

Heidenfest, klub Abaton

Jednodenní festival za účasti pěti kapel. Klub Abaton je s kapacitou kolem 1000 lidí pro takovou akci jako stvořený. Díky velmi dobře umístěnému balkónu je možné sledovat dění na pódiu v relativním pohodlí, ale přesto z dostatečné blízkosti. Kapely jako Equilibrium a Ensiferum byly vrcholem celého večera.

Talenti a mistři, klub Vagón

Šou nastartovala ambiciózní předkapela Orfeus Beat, která se mj. umístila na druhém místě ankety Naděje BEATu. Většina lidí však přišla kvůli kapele Votchi. Takřka dvouhodinové představení české hard rockové kapely bylo více, než kdo čekal. Vše bylo možné sledovat z bezprostřední blízkosti samotného pódia.

Sabaton + Alestorm, KC Vltavská

O nepříjemné překvapení se postarala samotná Vltavská, kde počet lidí zřejmě převyšoval rozumnou míru a povolenou kapacitu. Výsledkem byl těžký vzduch, horko a hlava na hlavě. Situaci však zachránila "předkapela" Alestorm, která během pouhých 45 minut vytvořila tu pravou pirátskou atmosféru. Pro mnohé z nás to byl větší zážitek než "oficiální" hvězda večera - švédští Sabaton.

Therion, KC Vltavská

Stejné místo, o pár stovek méně lidí a hned bylo příjemněji. Nepříjemným překvapením však pro změnu byly obě předkapely - Leprous a Loch Vostok. Těžko říci, jestli to bylo špatným nazvučením nebo skutečně bídnou kvalitou obou kapel, ale do hudby měly leckteré písně opravdu daleko. Když už člověk propadal beznaději, na scénu nastoupili Therion a bylo po problémech. Perfektní, takřka dvouhodinové představení ukázalo tuto švédskou skupinu v plné kráse.

Citron, Stratovarius, Helloween, Incheba Arena

Tři kapely, kterým je dohromady úctyhodných 86 let. Kvůli nedostatečné organizaci, divným prostorám Incheba Areny (Malá sportovní hala) a hlavně absenci šatny (na odložení zimních kabátů, svetrů a čepic) jsme přišli na předkapelu Citron až v samém závěru a dlouho jsme hledali vhodná místa, odkud by bylo alespoň trochu vidět na pódium. Před finskými Stratovarius jsme měli místa již poměrně slušná. V průběhu večera se postupně dělalo místa více a více a my tak viděli stále lépe. Stratovarius dělali co mohli, ale překvapivě měli u publika poměrně malý ohlas - bylo vidět, že se všichni těšili na německé Helloween. Ti nakonec dali zapomenout na neútulné a špatně vyřešené prostory a pro nás byli jedním z nejpříjemnějších "překvapení" roku.

P. S.: Hezkého Silvestra a hysterický nový rok přejí Stružák i Soustruh. :-)